neděle, 1. srpen 2010

Světové jméno, výkon průměrný

Napsal(a) 

Světové jméno, výkon průměrný, foto Zdeněk Chrapek Světové jméno, výkon průměrnýfoto: Zdeněk Chrapek

Hostování Danielle de Niese v koncertní sezoně Pražské komorní filharmonie (6. 1.) bylo z ryze vokálního hlediska nečekaným zklamáním. Mladá americká sopranistka, nesoucí se na vlně popularity díky přesvědčivým jevištním výkonům a za podpory velké gramofonové firmy, je výborná herečka, typická komediantka. I na mozartovském koncertě v Rudolfinu to předvedla koketním pojetím árie Despiny z Mozartovy opery Cosi fan tutte . Tragiku v árii z Idomenea zahrála také dobře, ale bylo už znát, že ji jen hraje – opravdové hloubky nedosáhla. Je to temperamentní a nervní mladá dáma, někdy se uchylující k až teatrálním gestům. Publikum si dovede podmanit, z jejího způsobu zpěvu a vystupování vychází značná energie. Už její první vstup, latinské moteto Exsultate, jubilate , přinesl ovšem překvapení z hlasu, který je sice zdravý, ale pro světovou úroveň, k níž už je médii počítána, málo kultivovaný, s technikou jen běžnou, rozhodně ne nadprůměrnou.

Árii Bella mia fiamma, addio , alespoň podle toho, jak jsme ji v nevzrušivě ploché podobě slyšeli, by dokonce řada méně proslulých mladých sopranistek zazpívala určitě lépe. Jde o hrubší, trochu neusazený hlas, který postrádá schopnost opravdového dynamického odstiňování, nejjemnějších výrazových nuancí i perlivých koloratur, hlas, který možná spěje od spíše subretního charakteru k výraznějším dramatům. Na divadle, kde mnohdy převáží dojem z fyzického ztvárnění postavy, to nemusí vadit, na mozartovském koncertě však ano.

Shrnuto – Danielle de Niese je se svým exotickým původem a se zajímavou tváří, na něž dnešní doba tolik dá, vcelku logicky celebritou. Je to diblík typu Lucie Bílé, neodolatelný, naturální. Její pozvání nebylo nutně hned omylem – je dobré znát různé typy umělců, kteří hýbou světovým obchodem s klasickou hudbou. Kdo však čekal čistý zážitek z komplexního vokálního umění, odcházel značně neuspokojen. PKF s Jakubem Hrůšou doprovázela hlasitě, ale dojem z jejího podílu byl stylový, velmi dobrý.

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.