pátek, 21. říjen 2016

Svatovavřinecké Trio Bergerettes

Napsal(a) 

Trio  Bergerettes, foto Pražské jaro Trio Bergerettesfoto: Pražské jaro

Svým koncertem 13. října otevřelo Trio Bergerettes (Barbora K. Sejáková - klavír, Daniela Oerterová - housle, Tomáš Strašil - violoncello) podzimní řadu Svatovavřinecké koncertní sezony. Téměř ideální akustické podmínky a inspirativní prostředí bývalého malostranského kostela sv. Vavřince tentokrát  umožnily vychutnat umění jednoho z našich nejzajímavějších komorních souborů. Své neobvyklé jméno má soubor dle názvu klavírního tria Bohuslava Martinů, když mu jej po vítězství v soutěži B. Martinů roku 2001 navrhl belgický muzikolog H. Halbreich.  

Nejprve zaznělo Klavírní trio G dur, Hob.XV:25, Josepha Haydna. Hned v Andante zaujala vytříbená jednota unison klavíru a houslí i zřetelná kultivovanost smyčce houslistky. Oerterová je zkušená komorní hráčka (2008-14 ve Škampově kvartetu), laureátka mnoha soutěží. V Poco Adagio-Cantabile part klavíru a houslí jako by hrála jedna tříruká bytost. Tak rozechvěle něžné a jímavé sólo houslí lze málokdy slyšet. Proslulé Rondo all´Ongarese pak radostně lehkou vitalitou, působivou tempovou architekturou a strhujícím temperamentem bylo ojedinělým zážitkem.

Bergerettes, H275 Bohuslava Martinů jsou jakousi „vlajkovou partiturou“ souboru. Náročné pětivěté dílo zaznělo s precizní dokonalostí a se zřetelně vykreslenými tektonickými obrysy všech vrstev partitury, s velkými, krásně klenutými oblouky frází. Ze hry tria tryská lehkost a jas, a ze souboru jakási hravá, ale nehraná skromnost a uvolněnost. Duo cella a houslí v Triu bylo rozhovorem dvou živých bytostí, a závěr opusu pak zvukovou smrští. V jejich vykreslení se zdánlivě křehký poetický intelektuál Martinů překvapivě zjevil v až monumentálně mužné podobě.

Jednověté Trio élégiaque č. 1 g moll napsal Sergej Rachmaninov v devatenácti letech (1892), kdy jej též se dvěma kolegy v Petrohradě provedl. Vydáno však bylo až po jeho smrti, roku 1947, a bez opusového čísla. Rachmaninov byl zjevně inspirován klavírním triem svého učitele a přítele P. I. Čajkovského. Velice expresivní, dramaticky romantická hudba působí místy spíše jako klavírní koncertantní „werk“. Nejen zde pak Barbora K. Sejáková potvrdila, že její talent a umění jsou opravdu výjimečné, a že nesporně patří jak mezi komorní elitu, tak i k nejzajímavějším a nejlepším klavíristům současného pódia.  

Luboš Sluka je tvůrcem, jehož hudba umí oslovit a zaujmout publikum napříč generacemi již mnoho desetiletí, bez ohledu na momentální stylové preference či módní trendy. Navíc, on všechny směry a trendy dobře zná i umí, ale používá je v jazyce své hudby jen jako koření obohacující a zvýrazňující hudební poselství, a ne jako základ spekulativní konstrukce. V jeho hudbě nikdy nechybí silná melodická invence, a i to ji činí tak působivou. Suita na paměť Jaroslava Ježka (Fox-Charleston-Blues I.-Shimmy-Blues II.-Vivat Ponrepo) je podobně jako i další Slukovy opusy poměrně často hraná jak doma, tak ve světě. Suitu skladatel kdysi napsal okouzlen hudbou třicátých let, jejímž typickým představitelem byl Jaroslav Ježek. Úspěšná, efektní a vtipná skladba doznala mnoha autorských instrumentací, původně však byla určena pro pět violoncell. V hrané úpravě patří do repertoáru tria a myslím, že zde nalezla ideální interprety.

Za zmínku stojí neobvyklý jev. Většinu hudebních produkcí sólistů i komorních těles zahajují a provádějí glissandové improvizace na kvintové téma. Trio Bergerettes tuto lahůdku publiku nedopřává. Ačkoliv neladí, ladí! Koncert dosvědčil, že Trio Bergerettes patří na absolutní špičku komorních souborů.

Pravoslav Kohout

Narodil se 27. 11. 1943 v Praze. Otec byl cellista (Smetanovo kvarteto) a matka klavíristka. Od 6 let se učil na housle u prof. dr. Josefa Micky, později u něj na Pražské konzervatoři. R. 1962 byl přijat na AMU (prof. dr. Alexandr Plocek), od r. 1963 do r. 1969 studoval na Moskevské konzervatoři P.I.. Čajkovského u prof. Galiny V. Barinové. Po povin. vojen. službě (1969 AUS) byl členem PKO (Pražského komor. orch. bez dirig.) .R.1972 založil Nové smyčcové kvarteto a v témže roce se stal prof. Teplické konzervatoře, odkud r. 1974 přešel na Plzeňskou konzervatoř. Následkem autohavárie r. 1975 ukončil koncertní činnost (kvarteto pokračovalo s primariem P. Hůlou jako Kocianovo kvarteto). V následujících letech byl pedagogem na Escuela Superior de Música y Dansa v Mexiku, LŠU Voršilská v Praze, Keski-Suomen konservatorio a Mikkelin musiikkiopisto ve Finsku. R. 1992 zpracovával v Praze spec. zadání MŠMT ČR na téma vysokého uměl. školství. Tehdejší hrozba zrušení základního uměleckého školství jej přiměla stát se r. 1993 ředitelem ZUŠ (Praha Smíchov), v letech 1993-2012 byl předsedou Ústřední umělecké rady ZUŠ ČR. 2009 mu byla udělena cena AZUŠ ČR „Za významný přínos atd.“ Po několika operacích levé ruky, od r.1981 do r. 1992 opět občas koncertoval. Od r. 2016 je členem neformální skupiny „Pondělníci“. Nyní se věnuje pouze skladbě a hudební publicistice. Jeho celoživotním koníčkem je tvorba karikatur, koláží a slovních hříček.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.