Svatojakubský mezinárodní varhanní festival

Díky vytrvalému úsilí a organizátorským schopnostem titulární varhanice Ireny Chřibkové proběhl už 17. ročník Mezinárodního varhanního festivalu v bazilice sv. Jakuba na pražském Starém Městě. Pro obecenstvo byla před kazatelnou umístěna obrazovka, která zachytila všechny sólisty, obvykle utajené na kůru, střídavě u hracího stolu při hře na manuálu nebo pedálu a dala četným návštěvníkům nejen slyšet, ale i vidět všechny taje varhanní hry v přímém přenosu. Program koncertů byl sestaven velmi pestře, většinou chronologicky od baroka přes vložené kratší soudobé skladby k efektním dílům období romantismu nebo klasiků 20. století. Dramaturgie cyklu by však mohla být nápaditější. Lze si představit občas i stylový koncert z děl jednoho autora nebo významnému skladateli věnovat víc než jednu drobnost a po sedmnácti ročnících může v budoucnu hrozit i častější opakování skladeb.

Festival dává pravidelně příležitost našim i zahraničním varhaníkům z Evropy, zámoří i Dálného východu. Letos zahájila Gillian Weir z Velké Britanie, která do svého programu zařadila k nedožitým 90. narozeninám svatojakubského varhaníka a profesora Pražské konzervatoře Jiřího Ropka jeho Variace na Victimae Paschali Laudes . Zazněly ve svrchovaně virtuózním provedení, které nebylo jen zdvořilostí k pořadatelům, ale bylo patrné, že jsou stabilním repertoárovým číslem. Ostatně už od jejich vydání v Anglii v roce 1963 jsou Variace oblíbeným a často hraným dílem v anglosaské oblasti. Velmi suverénním brilantním dojmem zapůsobila i Sonata eroica belgického skladatele Josepha Jongena.

Festival dal příležitost i třem mladým nadějným varhaníkům z České republiky, Jižní Koreje a Maďarska, kteří jsou laureáty mezinárodních soutěží. Všichni jsou vybaveni spolehlivou technikou a studovali u prestižních pedagogů. Rozhodně nezklamali, ale zatím na nich nebyl patrný větší osobnostní vklad do interpretovaných skladeb a neprojevili příliš invence v rejstříkování. Přitom svatojakubské varhany nabízejí hodně barevných možností. Talentovaný Michael Bártek s e věnoval po úvodním Bachovi pouze hudbě 19. století. Zvlášť v dílech Césara Francka prokázal jemný smysl pro lyrické linie a meditativnost jeho hudby. Ka Young Lee u kázala dobrou stylovou připravenost v barokních dílech N. Bruhnse a J. S. Bacha. U Franckova Preludia, fugy a variace s e jí nepovedlo odhadnout v autorově křehké stylizaci poměr sólového hlasu a doprovodu, který příliš vynikal nad pouze „tušenou“ melodií. Lépe se jí dařilo v cenném Preludiu a fuze na jméno ALAIN Maurice Duruflého a svůj výkon korunovala Vanutím Ducha Oliviera Messiaena z jeho Svatodušní mše. Péter Dobszay z volil úvodem Koncert a moll Antonia Vivaldiho ve varhanní Bachově transkripci s poněkud velkorysým přehlížením správnější basové linie.Uvedení Rapsodie Jiřího Temla připomnělo tvorbu autora, který už patří ke klasikům české varhanní tvorby posledních let a stále ji rozmnožuje novými skladbami. Teml varhanám velmi dobře rozumí a umí vyzdvihnout jejich monumentalitu zvuku i jemné barvy. Dobszay zahrál Rapsodii se zaujetím a technickou suverenitou. Z dalších koncertů vynikl především závěrečný Ireny Chřibkové. S ólistka při každoročním festivalovém vystoupení občas záslužně provede i skladby pro varhany a orchestr, v běžném koncertním provozu zřídka slýchané (Eben, Hanuš, Kabeláč). Tentokrát to byl Brixiho Koncert F dur spolu s orchestrem Praga sinfonietta s dirigentkou Miriam Němcovou ve svižných tempech, která podtrhla radostný charakter hudby. Vyvrcholením jejího vystoupení po krásně narejstříkované Sukově Meditaci ve varhanní verzi F. Picky a Franckově Chorálu a moll byly Variations de concert Josepha Bonneta. Ukázaly obecenstvu v kadenci pro sólový pedál před závěrem, čeho jsou schopny pouhé dvě nohy – od pasáží a dvojhlasů až ke čtyřhlasým akordům. Tato ekvilibristika byla však jen samozřejmou součástí svrchovaného uměleckého výkonu sólistky.

Sdílet článek: