Podzimní festival duchovní hudby patří v Olomouci k významným hudebním událostem a od svého vzniku v roce 1994 se stal nedílnou součástí místního hudebního života. Záštitu nad festivalem převzal arcibiskup olomoucký a metropolita moravský Msgre. Jan Graubner, pořadateli a organizátory jsou umělecká agentura Ars Viva a především pak dvě dámy – její ředitelka Dobromila Hamplová a Alena Werkmannová, předsedkyně o. s. Musica Viva. Významný český dirigent a zároveň i umělecký garant Stanislav Macura je současně dramaturgem festivalu. Spolupořadateli jsou město Olomouc a Olomoucký kraj.
Každoroční dramaturgie vychází jednak ze základní orientace na duchovní hudbu, ovšem s ekumenickým přístupem, jednak z bohatého odkazu světově proslulých hudebních skladatelů, rovněž si všímá současné hudby. I letos festival neopomenul dvě světová významná data, a to dvou set padesátileté výročí od narození W. A. Mozarta a sto let od smrti D. Šostakoviče. Pro festival je příznačná dlouholetá a kvalitou ověřená česko – slovenská spolupráce, jež napomáhá uměleckému renomé a vysoké interpretační úrovni sólistů i všech vokálních a instrumentálních těles. Proto o něj pravidelně jeví zájem naše i zahraniční média, z koncertů jsou pořizovány záznamy a vysílány přímé přenosy Českou televizí, Českým rozhlasem, Radiem Niederoesterreich (ORF), Slovenským a Polským rozhlasem, prostřednictvím mezinárodní rozhlasové sítě EBU se hudba z festivalu šíří po celé Evropě. Nově se letos realizovala nabídka mediálního partnerství ze strany francouzského televizního kanálu Mezzo, jenž se specializuje na klasickou hudbu a jazz a kromě Francie je sledován v dalších 36 zemí.
Olomoucké chrámy a jiné historické prostory nabídly i letos svá působivá a pro duchovní hudbu příhodná prostředí. Podle akustických možností dovolují sakrální místa provádění mohutných děl vokálně – instrumentálních, symfonických či oratorních, až po komorní obsazení. V rámci festivalu proběhly také dvě besedy se soudobými skladateli, a to se Zdeňkem Pololáníkem a Romualdem Twardowským.
Zahajovací koncert 23. 9. v barokním chrámu sv. Michala vzdal hold sv. Cecílii, patronce hudby a hudebníků, neboť zazněla velkolepá a slavnostní Mše C dur „Cecilská“ Josepha Haydna. Pod taktovkou rakouského dirigenta Waltera Kobéra ji citlivě a pečlivě přednesla Jihočeská komorní filharmonie z Českých Budějovic a Spevácky zbor mesta Bratislavy, vždy výborně připraven svým sbormistrem Ladislavem Holáskem. Sólové party byly svěřeny vynikajícím českým a slovenským zpěvákům Evě Dřízgové – Jirušové (soprán), Haně Štolfové – Bandové (alt), Jozefu Kundlákovi (tenor) a Martinu Gurbaľovi (bas). Sólové části vyzněly
vyrovnaně a libě, sborové party velmi efektně. Uvedení tohoto díla, jež je vzácností, bylo významnou událostí nejen v rámci festivalu.
V předvečer svátku sv. Václava byl premiérově proveden jedenáctidílný duchovní cyklus Hymny ke svatým českým patronům současného brněnského skladatele Zdeňka Pololáníka, v průběhu šedesátých let nejmladšího člena legendární brněnské Tvůrčí skupiny A. Koncertu předcházela beseda se skladatelem, uskutečněná v nově zrekonstruovaném Mozarteu Arcidiecézního muzea. I když duchovní tvorba tvoří jen menší část skladatelových kompozic, je její rozsah úctyhodný. Cyklus je určen pro čtyřhlasý smíšený sbor s doprovodem varhan, přičemž skladby jsou komponovány na základě vzájemného doplnění obou složek. Večer byl dramaturgicky rozdělen do tří částí: do prvního oddílu byly zařazeny hymny k biblickým svatým (ke sv. Josefu, sv. Petru a Pavlovi, sv. Bartoloměji a sv. Klimentovi), druhou část tvořily skladby inspirované českými patrony (sv. Václav, sv. Vít, Sv. Jan Nepomucký a sv. Hedvika), v závěrečné části byli oslavováni patroni olomoučtí (sv. Voršila, sv. Zdislava a sv. Jan Sarkander), přičemž hymnus ke sv. Janu Sarkanderovi byl uveden ve světové premiéře.
Hudbu rozsáhlého cyklu interpretoval Severočeský filharmonický sbor z Teplic, působící od roku 1997 jako kantátové a oratorní těleso, inklinující převážně k českému repertoáru od baroka po současnost. Jako umělecký vedoucí tělesa působí od počátku dirigent Josef Zadina. I přes náročnost skladeb dokázali účinkující podchytit harmonickou dokonalost a melodickou střídmost. Výkon varhaníků Vlastimila Kováře a Jana Strakoše byl citlivý vůči sboru. Doprovodné slovo Martiny Pavlíkové, jež zaznělo před každou částí, mohlo posloužit jako návod, jak rozuzlit problémy s vnímáním náročného díla. I když zájem olomoucké veřejnosti jak o koncert, tak o besedu se Z. Pololáníkem mohl být větší, přesto byl za uznalý aplaus jako přídavek uveden Hymnus ke sv. Jakubovi .
Chrám sv. Cyrila a Metoděje se stal místem třetího festivalového koncertu. Akustické podmínky kostela se podobají koncertnímu sálu, proto daly velmi dobře vyznít pěvecky náročné Misse brevis C dur Z válečných dob Zoltána Kodályho. Komorní sbor Českého rozhlasu se blýskl v celé mši především ve velmi vysokých polohách, celkově vyzněl čistě a spolehlivě korespondoval s důležitým a nejen doprovodným nástrojem – varhanami – v podání skvělého českého varhaníka Jaroslava Tůmy. Ten pak přednesl Fantazii a fugu d moll Maxe Regera. Po výborně a promyšleně vygradovaném koncertním „intermezzu“ následovalo desetidílné oratorium W. A. Mozarta Davide penitent e, které dalo vyniknout všem třem sólovým partům a ukázat jejich kvality. Zajímavé bylo srovnání dvou sopránových hlasů Eleny Gazdíkové (soprán I) a Lei Vitkové (soprán II), mimo jiné sólistek Moravského divadla. Obě sóla byla přednesená s přehledem a brilantně v koloraturách, zvláště pak první sopranistky. Martin Šrejma (tenor), ve výrazu a projevu svých sól o něco silnější, dobře ladil k sopranistkám v ansámblech. Štátny komorný orchester Žilina pod taktovkou umělecky zrajícího J. M. Krygela odvedl pečlivě připravenou práci za vskutku silné hudební atmosféry. Nutno vystihnout důkladně vypracované fráze u sólistů, sboru a orchestru. Celý večer se nesl ve slavnostní náladě a pocitu, že právě tímto koncertem festival vrcholí. Bylo by však předčasné uzavírat nějaký z koncertů tím, že právě ten či onen je vrcholem. Festival každým svým dalším koncertem jen nabíral na intenzitě úspěšnosti, kladných a překvapivých odezvách publika.
V úterý 3. října zahájil Český filharmonický sbor Brno pod taktovkou jeho zakladatele Petra Fialy se sólisty Evou Daňhelovou, Marií Vrbovou a Tomášem Badurou a recitátorem Jiřím Duškem pomyslnou druhou půli festivalu, a to v chrámu P. Marie Sněžné. Dramaturgie nabídla oratorium Hora tří světel Bohuslava Martinů a Duchovní moteta pro smíšený sbor Antona Brucknera.
Sugestivní interpretace originálního rozložení hudebních složek mezi varhany, sbor a baryton oratoria B. Martinů doplnily textové vstupy herce a recitátora Jiřího Duška, jehož přednes byl proveden i přes momentální hlasovou indispozici s profesionalitou a emotivností. Sbor předvedl opět dle očekávání špičkový výkon. O dokonalou souhru varhan se sborem se zasloužil vynikající výkon Martina Jakubíčka. Celý večer byl lahůdkou nejen pro hudební gurmány, o čemž svědčil nevídaný zájem a oprávněné uznání a ovace. Můžeme směle tvrdit, že Olomouc po třinácti letech duchovního koncertování má publikum opravdu zasvěcené.
Klášterní Hradisko nabídlo svým komorně laděným prostorem výborné podmínky pro projev Slovenského komorního orchestru Bohdana Warchala. Soubor má velkou tradici a dobrou pověst, kterou dál ve velmi mladém obsazení šíří za vedení Ewalda Danela. Kromě Mozartova Adagia a fugy c moll , vyzněvší poněkud „nerozkoukaně“, se dramaturgie večera ubírala k hudbě 20. století. Orchestr každou skladbou vytahoval své triumfy a ukazoval, kde je jeho silná stránka. Emočně nabitá a s velkou citlivostí přednesená Komorní symfonie c moll Dmitrije Šostakoviče, jejíž inspiraci našel skladatel v rozbombardovaných Drážďanech. Každou částí symfonie dokázali oslovit posluchače. Před pauzou zaznělo intimní a dynamicky jemné Adagio pro smyčcový orchestr Samuela Barbera. Za přítomnosti polského skladatele Romualda Twardowského orchestr přednesl jeho Mariánský triptych , složený z tří kratších částí, motivově se odvíjejících především z událostí Kristova života, pospojovaný dvěma tanci. Posluchači dílo vřele přijali, podobně jako poslední skladbu Suitu pro smyčce Leoše Janáčka.
Grandiózním závěrem festivalu zaznělo v chrámu sv. Mořice Verdiho Requiem . Pod dirigentskou taktovkou Stanislava Macury jej společně přednesl Symfonický orchestr Českého rozhlasu a Slovenský filharmonický zbor perfektně připravený sbormistryní Blankou Juhaňákovou. Bezchybné provedení Verdiho díla bylo také díky čtveřici sólistů Evě Dřízgové-Jirušové (soprán), Martě Beňačkové (alt), Michalu Lehotskému (tenor) a Martinu Gurbaľovi (bas). A protože došlo na poslední chvíli ke změně obsazení v sopránovém a basovém partu, je třeba zvlášť ocenit profesionální úroveň a pohotovost Evy Dřízgové a Martina Gurbaľa. I když jde o dílo věnované mši za zemřelé, nezapřel ani v něm Verdi svou operní skladatelskou doménu. Dílo zpěvačkám prostě sedělo a odvedly skvělou práci, velmi dobře vyzněl i tenor Lehotského a basová poloha Gurbaľa, který je velkou pěveckou nadějí. Největší zásluhu na úspěchu večera měl však dirigent Stanislav Macura, jehož precizní přístup a nastudování díla je vždy velkou samozřejmostí. Publikum, které zaplnilo chrám do posledního místa, odměnilo jeho výkon pochvalnými zvoláními a zaslouženým, dlouhotrvajícím potleskem ve stoje.
