pátek, 11. leden 2013

Svár teorie s praxí?

Napsal(a) 

Jak se tyto disciplíny navzájem prolínají a ovlivňují, sledují již devátým rokem pedagogové Katedry teorie a dějin hudby pražské HAMU. Obsáhlá programová brožura jejich autorského večera je letos věnována především zesnulému skladateli Milanu Slavickému, o jehož osobnosti je zde také možno shlédnout výstavu (proběhla již na FF UK a Pražské konzervatoři). O nezvyklý úvod večera se zasloužili čtyři osmi až desetiletí interpreti, účinkující v Temperovaném klavírku Vladimíra Tichého. Vtipné miniatury jim otevřely vhled do všech dur a moll tónin, techniky invence, imitace, dvojhlasé polyfonie, chromatiky i diatoniky a nárokovaly vyjádření obsahové. Morgenstern ensemble vykouzlil atmosféru Japonských ročních období , které Jan Vičar napsal pro soprán, flétnu, klavír a piano préparé. Exotika kompoziční a interpretační (pentatonika, glissanda, tremola, heterofonie, zvuky napodobující nástroje kota a šamisenu) reflektovaly poesii haiku. Technicky brilantní soprán (Terezie Švarcová ) se citlivě snoubil s barevnými valéry flétny (Jana Jarkovská ) na půdorysu dvou klavírů (Marie Wiesnerová ). Řecký skladatel Mario Christou se již pravidelně prezentuje na českých pódiích, tentokrát premiérou dvou sborů v podání Canti di Praga . Kombinoval zde přísná pravidla byzantské hudby s východisky Arvo Pärta s úmyslem vyložit kreativitu jako svár ctnosti a démoničnosti. Ať mu k tomu sloužil žalm 140 Hospodine, k Tobě volám či známý příběh O celníkovi a farizeovi , vždy dosáhl přesvědčivého uměleckého účinku. Dělené hlasy i unisona, působivé harmonie, mohutnost frází a práce s dynamikou daly sborům napětí. Z díla Milana Slavického zaznělo Vzývání III pro flétnu sólo (hrála Lenka Kozderková ). Přes paralely Vzývání-Invokace (Invocatio) se dostáváme k principu litanií. V jejich komunikaci s Nejvyšším je mnoho symbolického. Autor své pocity vyjádřil s výraznou pokorou, hledačským zanícením a barevností artikulace. Interpretka prožila odmlky i roztrhaná tónová přediva a stavěla na opakování i gradaci melodického materiálu. Intimní hudba Lukáše Matouška existuje ve verzi pro violu, violoncello i housle sólo (v náročném partu poslední verze se představila Barbora Slobodníková ). Skladba je dokladem faktu, že i citace důsledně dodekafonické řady může podnítit spontánní muzikální dílo. Jaroslava Rybáře Sette elementi continuali per pianoforte je jednověté dílo, jehož koncepce je založena na kombinaci melodických, rytmických a barevných prvků. Jsou zpracovány na kontrastech od jednoduchých melodických struktur po rytmicky popoháněné clustry. Určitou hravost i vážnost této často uváděné skladby tlumočil výborně Jan Dušek. Závěrem zaznělo dílo konfrontující Řád (zákonitost) s Proměnlivostí (variabilitou). Ordo variabilis Vlastislava Matouška je psaná pro tři i více nástrojů (zde flétny, šakuhači a varhany). Dvě melodie se tu fázově posouvají, až dosáhnou původní podoby (symbol točícího se kola Budhova). Improvizační variace hráčů byly profesionálním happeningem.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.