Superstar v Praze

Instrumentalista roku, Superstar vážné hudby, člen elitní skupiny 50 nejkrásnějších lidí (magazín People) a další přídomky má americký hoslista Joshua Bell , majitel Grammy, houslí Gibson ex Huberman Antonia Stradivariho z roku 1713 a neméně vzácného smyčce Francoise Tourteho. Společně s pianistou Samem Haywoodem si 12. 4. doslova odskočil do Prahy a vystřihl v Rudolfinu zajímavý recitál. V kupodivu jen poloplném sále posuzovaly jeho výkon i české houslové celebrity – Pavel Šporcl a Ivan Ženatý. Bell, jenž nejvíce proslul svými filmovými soundtracky (The Red Violin , Ladies in Lavender , Music of the Heart ) a výstředním projektem ve washingtonském metru, v podstatě potvrdil silný dojem, který zanechal na Pražském jaru v roce 2003 – velké osobní charisma, výborná technika obou rukou, nádherný tón, který dokáže flexibilně modulovat, vnímavost vůči partnerovi, v tomto případě skvělému pianistovi. Vrcholem bylo pro mě sugestivní provedení Schubertovy Fantazie C dur op. posth. 159 D 934 , jíž skladatel napsal pro Josefa Slavíka. Už jenom užití a decentní proměny vibrata by stálo za obsáhlý článek. Kompozici učinil Bell svým provedením zajímavou, neboť některé úseky se mi jevily nadbytečnými. Druhá sonáta G dur Edvarda Griega se u nás nehrává moc často, takže její zařazení v druhé části večera velmi oceňuji. Bell si pohrál s každým detailem; rapsodičnost a severská ukotvenost je mu evidentně blízká. Problém mám jen s akceptováním jeho pojetí Brahmsovy Druhé sonáty A dur op. 100 . Bell tuto hudbu, která spojuje beethovenskou poetiku s romantickým duktem, hrál neklidně, melodie štěpil, agogiku zahlcoval boulemi, rubaty, vzdechy, citovými poryvy, které podle mě leckde svou až manýrou ztrácely logiku. Natolik pracoval s každým tónem, že strukturu rozdrobil, takže se stal zvukový vjem po čase poněkud nudným. Nevím, jestli takto hraje Brahmse pokaždé, nebo to bylo způsobeno třeba nervozitou ze zpožděného příletu do Prahy, ale už jsem slyšel podstatně zajímavější pojetí Brahmse.

Myslel jsem, že budu svědkem největší houslové události roku. Nestalo se, ale snad se dočkám při pražskojarním hostování Batiashvili, Rachlina, Tetzlaffa nebo one man show Thomase Zehetmaira 3. října na Strunách podzimu.

Sdílet článek: