pátek, 16. září 2016

Sukovská Zjasněná noc

Napsal(a) 

Patnáctého září jsem využil volný večer, abych po delší době navštívil koncert Sukova komorního orchestru (SKO) v sále Martinů pražské HAMU. Jednak jsem chtěl poznat stávající úroveň komorního souboru (12 smyčců), jednak jsem byl zvědav, jak si poradí s vrcholným dílem pozdního romantismu – Zjasněnou nocí Arnolda Schönberga. K mému překvapení za soustředěný poslech nestál jen Schönberg.

Koncert v létem provoněném sále otevřel Mozartův pozdní opus 546 – Adagio a fuga c moll. Koncertní mistr Martin Kos vedl svůj orchestr spíše do světa preromantismu nežli rokoka. Zvuk byl hodně zemitý, občas až drsný, fuga hodně naléhavá a zatěžkaná. Byl to zajímavý výklad tohoto často hraného díla. Není to sice „šálek mého čaje“, ale bylo to přesvědčivé.

Haydnův Koncert pro klavír, violu a smyčcový orchestr C dur Michaela Haydna byl šancí pro sólisty, kteří jsou se SKO úzce svázáni. Violista Karel Untermüller je jeho členem, klavírista Štěpán Kos je bratrem koncertního mistra a není to jeho první spolupráce se SKO. Oba mě příjemně překvapili. Klavírista perlivostí a jistotou, violista sytým tónem a suverenitou. Jen možná vlivem klavíru, nezazněly v Adagiu optimálně všechny tóny (možná že kdyby hrál místo Steinwaye na stylovější Bösendorfer, byl by zvukový obraz lepší). Drobné zvukové „šrámy“ jsem zaznamenal i u violisty. Zato finální Prestissimo, které naštěstí nebylo hnáno do tempové krajnosti, bylo suverénní. A doprovod orchestru – citlivý a spolehlivý.

Schönberga jsem si vysloveně užil. Orchestr hudba bavila, kompozici dali všechny svoje schopnosti a provedení bylo sugestivní a blížilo se autentičnosti. Proměny nálad, tísnivost, pozitivní „rozhřešení“, výrony citů – to vše tam bylo. Jistě, slyšel jsem téměř geniální interpretace například České filharmonie, Quatuor Ébène nebo Berlínské filharmonie, ale toto provedení bylo bezesporu v daném obsazení (a sále) zajímavé a přínosné. Zvlášť musím ocenit tónově působivá sóla houslisty Martina Kose, violisty Karla Untermüllera a cellisty Davida Havelíka. Zjasněná noc byla nejpovedenějším číslem, jaké jsem kdy od Sukova komorního orchestru slyšel!

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.