pondělí, 20. září 2004

Sugestivni Spectaculum

Napsal(a) 

Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK si nechal svůj hlavní trumf doslova až na konec sezony. Více než hodinové oratorium Jana z Arku na hranici od Arthura Honeggera s texty Paula Claudela je mistrovským dílem nejen originální syntézou neostylů 20. století, ale též syntetickým kadlubem prvků divadla - hudby, zpěvu, řeči, jinými slovy "oratoria, opery, dramatu a historické informace". Když použiji parafráze reklamního práškového příměru, pak dvojitá "modrá" síla hudby a slova vyprodukovala na konci neuvěřitenou čistotu a sílu. Na šéfovi orchestru Sergi Baudovi , díky němuž FOK rychle vstřebává kouzlo francouzské hudby a hraje ji čím dál lépe, je vidět, jak tuto hudbu miluje a jak pro ni přes svůj seniorský věk plane mladistvým zaujetím. Koncepčně jednotnou, přesto bohatě strukturovanou partituru připravil s velkým nadhledem, a i když nebylo všechno dokonalé, celek působil impozantně. Aby děj o "poslední hodině pravdy" byl adekvátně prezentován, je zapotřebí mít především charismatickou Janu. Naštěstí v Čechách taková působí a jmenuje se Frederika Smetanová , herečka, režisérka a divadelní podnikatelka. Její podání vizionářské Jeanne d'Arc bylo dokonalé, prosté a přitom prozářené snad až existenciálním ztotožněním se s rolí. Skvělý byl i Michel Favory v roli Bratra Dominika, s nímž Jana vede dialog. Rozhodně šťastné bylo rozhodnutí udělat v daných mantinelech Smetanovy síně Obecního domu náznakovou scénickou prezentaci díla. Burleskním soudním tribunálem, kulisovou karetní alegorií, pohybovými a mimickými obrazy, kostýmy svaté Jany, vepře, osla a dalších se komunikativnost díla ještě zvýraznila, a tak francouzský originál bylo možné s výhradami akceptovat.

Vedle výborně připraveného orchestru a jako vždy spolehlivých sborů (Pražský filharmonický sbor , Bambini di Praga ) se dobře uvedli domácí zpěváci (Roman Janál , Simona Houda-Šaturová , Eva Dřízgová-Jirušová , Marta Běňačková , Jaroslav Březina ), kteří úspěšně zvládli úskalí notového zápisu a francouzštiny.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.