čtvrtek, 14. červenec 2011

Studentská Má vlast

Napsal(a) 

Studentská Má vlast, foto © Pražské jaro/Zdeněk Chrapek Studentská Má vlastfoto: © Pražské jaro/Zdeněk Chrapek

Pět harf, mimořádně početně obsazené dechy a pódium rozšířené do sálu tak, že bylo nutné podstatně upravit stabilní zavěšení mikrofonů, jinak by v jejich dosahu už nebyly smyčce... Takový byl letošní zahajovací koncert Pražského jara. Větší rozdílnost si už asi nelze představit – loňskou Mou vlast v malém obsazení Pražské komorní filharmonie a letošní provedení stejné partitury stotřicetičlenným tělesem složeným ze studentů Pražské konzervatoře . První detailně propracovanou, průzračnou a dokonalou, druhou plnou elánu a velkého zvuku a současně určitou a stylovou. Jednu spojnici však oba úvodní koncerty festivalu mají – kultivované a poctivé dirigenty s jasnou představou o uměleckém cíli: loni Jakuba Hrůšu a letos jeho učitele Jiřího Bělohlávka , který se středoškoláky, budoucími profesionály, dosáhl díky své autoritě a zkušenostem výsledku téměř zázračného. Smetanovy symfonické básně měly letos 12. května v Obecním domě parametry události, a to nejen kvůli neobvyklosti projektu, ale i prokazatelným kvalitám provedení. Koncertu předcházely měsíce práce v rámci výuky na škole a s dirigentem Bělohlávkem pak naprosto mimořádné týdenní jarní soustředění v Poličce (HARMONIE 5/2011) a nadstandardní počet zkoušek před vystoupením. Dosáhnout tímto způsobem markantního zlepšení souhry a pozornosti a dokonce i vystižení koncepce a nuancí spoluurčujících jedinečnost provedení se ukázalo jako zcela reálné. Šlo o bezprecedentní projekt, provázený proto pochybnostmi, nicméně koncert je rozptýlil. Vyšehrad vyzněl pomalu, lyricky a vznešeně, Vltava také zvukově a náladami pěkně, Šárka s velkým hudebním nábojem, báseň Z českých luhů a hájů v krásných proporcích a dynamikách a TáborBlaník s velkou naléhavostí, aniž by se ozývaly nepřiměřeně hlasitě žesťové nástroje. Orchestr krásně artikuloval a dokázal obdivuhodně přesně reagovat na dirigentem požadované dynamické proměny, produkoval pěkný zvuk, a to ve smyčcích i v dřevech. Vyprodaný sál se stal svědkem provedení, které nebylo ani trochu školácké. Šlo o výkon z hlediska festivalu a jeho publika zcela regulérní, v realitě školního provozu ovšem o výkon sváteční a těžko opakovatelný. Konzervatoř při této zcela výjimečné příležitosti důstojně oslavila dvousté jubileum, posluchači zažili krásné, mladistvé a přitom zkázněné provedení známé skladby – a studenti si snad mimo jiné odnášejí i dlouhodobě až trvale udržitelné umělecké a pracovní podněty.

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 701

Novinky emailem

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.