úterý, 14. únor 2006

Struny podzimu začaly Bel Cantem

Napsal(a) 

Natalie Dessay Natalie Dessay

Jubilejní desátý ročník MHF Struny podzimu začal 25. 9. pěkně zostra. Poprvé zpívala v Praze sopranistka Natalie Dessay , jejíž koloraturní partie jsou světově proslavené. Především ve francouzském repertoáru si kupodivu nevyprodané Stavovské divadlo zcela podmanila. Tak svělý lehký soprán jsme zde ještě neslyšeli. Její pěvecké slavičí girlandy poletovaly od Boieldieua (Slavnost v sousední vesnici ), což je horší francouzský Rossini, přes Masseneta (skvěle zazpívaná Manon) po Thomase (Hamlet ). Její hluboce prožitá, melancholická Ofélie byla vrcholem celého večera. V druhé polovině recitálu přešla k italštině a také k širokodechým belcantovým kantilénám. Výborně se vyrovnala s náročnou árií z Belliniho opery I Capuletti e Montecchi a jistě pro české zpěvačky nedostižnou byla i ve slavné Donizettiho Lucii di Lammermoor . Jenomže viděno prizmatem geniální Marie Callas chybělo šílené Lucii více vnitřního drásavého dramatismu, žáru a hlasové barevné škály. Spolehlivě doprovázející Pražská komorní filharmonie se blýskla se zasvěceně dirigujícím Michelem Swierczewskim hlavně v předehře ke Snu noci svatojánské Ambroise Thomase. Nadbytečným a nudným se mi pouze jevil silně eklektický balet z 5. jednání Auberova Gustava III. Šarmantní Dessay si podmanila divadlo a lidé jí vzdali nakonec hold stading ovation. Večer měl jen jediný trapas. Pořadatel zdá se nabyl pocitu, že Pražané rozumí běžně francouzštině a italštině, a tak nenabídl překlady ani v programu, ani na divadelní projekci nad jevištěm (úvodní proslovy měly větší štěstí).

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.