pátek, 1. duben 2022

Strhující Dvořák Lukáše Vondráčka

Napsal(a) 

Jac van Steen, foto Petr Dyrc Jac van Steenfoto: Petr Dyrc

Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK a jeho hlavní hostující dirigent Jac van Steen nabídli na čtvrtém koncertu abonentního cyklu C (Smetanova síň, 30. března 2022) svým posluchačům pestrý a atraktivní program: dvě zřídka uváděné symfonické básně a po nich Dvořákův Klavírní koncert g moll op. 33, jehož sólistou byl jeden z nejvýznamnějších a nejzajímavějších světových pianistů Lukáš Vondráček.

V úvodu večera zazněla symfonická báseň Šumařovo dítě od Leoše Janáčka. Literární předlohou k této skladbě byla Janáčkovi stejnojmenná balada Svatopluka Čecha o chudém šumaři, jenž zemřel, a zůstaly po něm jen housle a v kolíbce dítě, které dali přes noc hlídat staré bábě. Když bába usne, duch šumaře dítě navštíví a láká jej hrou na housle, aby ho následovalo „vzhůru nad pozemskou chmuru“ mezi hvězdičky a andílky. Ráno leží dítě v kolébce mrtvé a šumařovy housle z jizby zmizely. Jac van Steen dokázal tento pochmurný příběh „vyprávět“ neobyčejně sugestivně a s pozoruhodným citem pro detail. K vystižení ponuré atmosféry skvěle využil potemnělé nástrojové barvy, přičemž zvlášť působivé byly hluboké dechy. Jako hlas z nebe zněly v této baladě sólové housle koncertního mistra FOKu Romana Patočky.

Lukáš Vondráček, foto Petr Dyrc Lukáš Vondráčekfoto: Petr Dyrc

Ke kompozici sedmivěté symfonické básně Psyché inspiroval Césara Francka známý příběh z řecké mytologie o lásce krásné královské dcery Psyché a Afroditina syna Eróta. Jako celek se tato rozsáhlá symfonická báseň téměř nehraje, neboť skladatel zakomponoval do tří částí také sbor. Poměrně často se však provozují (jako samostatná symfonická báseň) čtyři čistě orchestrální věty – a v této verzi FOK také zahrál Franckovu Psyché svým posluchačům. Mistrovsky instrumentované dílo má svou zvukovou barvitostí a harmonickou fakturou překvapivě blízko k impresionismu. A pod rukama Jaca van Steena a hráčů FOKu znělo ono „impresionistické“ přelévání a prolínání barev a harmonií až opojně. Z první věty, nazvané Spánek Psyché – s krásným zpěvným klarinetovým sólem hned na začátku – doslova vydechoval klid. V následující větě Psyché unesená zefýry na nás zavanul osvěžující vánek hned ze vstupních rychlých flétnových pasáží. Věta Zahrady Erotovy zářila barevnými, omamně vonícími květinami. A v poslední větě, nazvané Psyché a Erós, nás orchestr a dirigent bezpečně vedli od tajemného úvodu přes velkolepou gradaci před závěrem až ke smířlivému konci.

, foto Petr Dyrc foto: Petr Dyrc

Zlatým hřebem večera byl Dvořákův Klavírní koncert g moll. Poslouchat Lukáše Vondráčka je pokaždé výjimečný zážitek, a nejinak tomu bylo i tentokrát. První větu vnímal klavírista – ale i orchestr – značně dramaticky. Bylo v ní však nejen vzrušující napětí, někdy zjevné, někdy jakoby skryté, ale také spousta nádherných lyrických míst. Virtuózní a s ohromnou fantazií provedená kadence této věty vyzněla pak sama o sobě jako jakýsi „příběh v příběhu“. Horny na počátku pomalé věty odvedly posluchače do volné přírody a měkký, stříbřitý tón Vondráčkova klavíru evokoval hned od prvních taktů svit měsíce. Podmanivou nokturnovou náladu této věty sice později zčeřily vzrušenější partie, ale v závěru se vše rozplynulo do konejšivého pianissima. Zvláštní ocenění si v této větě zasloužil orchestr, který Vondráčkovu kouzlení se zvukem nabídl inspirativní prostor. Ve finální větě nasadil Vondráček pekelné tempo, jež mu poskytlo příležitost blýsknout se řadou překvapivých zvukových efektů. Druhé téma bylo nejen krásně vylehčené, ale navíc jsem v něm vnímal i jistý zajímavý nádech grotesknosti.

O Vondráčkově nástrojové technice nemohu opět napsat nic jiného, než že je famózní. Fascinovala už v první větě, a ve větě finální jsem měl v některých závratně rychlých místech dokonce pocit, že je nevydýchám. Klavíristův strhující výkon vyvolal bouřlivý potlesk, dupání a mohutné volání bravo. A umělec po několikerém klanění ještě přidal DumkuKlavírních skladeb op. 7 Josefa Suka. To, co v téhle skladbě Vondráček dokázal se zvukovými barvami a s barevnými vrstvami, bylo až neuvěřitelné. A okouzlené publikum po právu ocenilo pianistu potleskem vstoje. (Teprve v zákulisí jsme se od Lukáše Vondráčka dozvěděli, že tohle své úžasné a náročné koncertní vystoupení absolvoval se zlomenou pravou nohou.)

Věroslav Němec

Hudební editor a redaktor, klavírista (bývalý), pedagog (bývalý), muzikolog, hudební publicista. V letech 1975 – 2000 pracoval v hudebním nakladatelství Supraphon (1989–91 šéfredaktor, 1998–99 ředitel, 1999–2000 místopředseda představenstva). Od roku 2000 je šéfredaktorem hudebního nakladatelství Amos Editio, které v roce 2012 získalo pod jeho vedením prestižní Cenu České hudební rady. Jako pianista vystupoval v klavírním duu se svou manželkou Jitkou. S časopisem Harmonie spolupracuje od roku 1999. Ve svých textech, jichž vyšlo v Harmonii přes 500, se věnuje především klavírní interpretaci.

Komentáře

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.