Stoletá Liška Bystrouška, stále nápaditá a svěží

Leoš Janáček: Liška Bystrouška, Česká filharmonie. Foto: Petr Kadlec

Od premiéry Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky letos uplynulo sto let a pro její recepci bylo vždy zásadní scénické a režijní ztvárnění. Autorův neotřelý dramaturgický nápad nabízí realizátorům plejádu situací plných humoru i filozofující poetiky a v reálu tak býváme svědky nejen exhibic malých rezavých mončičáků nebo slepic různých věkových kategorií, ale i obdivuhodných pěveckých, hereckých i pohybových výkonů zasazených do snových přírodních ilustrací. Podle autora měl být humor obranou proti „smutku pozdních let“, jako druhý důvod pro vznik opery uvedl jednoduše slovo – les. Realizovat toto dílo bez obvyklých vizuálních atributů proto znamenalo značnou odvahu, ale současně i plnou důvěru v to podstatné – Janáčkovu hudbu a profesionalitu zúčastněných interpretů. 

Leoš Janáček: Liška Bystrouška, Česká filharmonie. Foto: Petr Kadlec

Koncertního provedení opery se ujal dirigent Jakub Hrůša s orchestrem České filharmonie a ve třech dubnových večerech (5., 11. a 12. dubna 2024) na pódium přizval pěveckou elitu hlasově a typově korespondující s daným úkolem. Dění vévodila Jelena Callagova v roli Bystroušky, jejíž průrazný soprán zvládal všechny požadavky náročného partu, pozorného posluchače snad jen mohla občas vyrušit nepatřičná kvantita hlásek. Role Lišáka Zlatohřbítka se ujala Kateřina Kněžíková, která dala této postavě náležitou grácii a svým měkkým zabarvením tvořila zajímavý pendant k Bystroušce. Svatopluk Sem se zhostil postavy Revírníka naprosto přesvědčivě, s intonační jistotou a skvělou srozumitelností. Podobně pozitivně lze charakterizovat výkony „janáčkovských“ sólistů Jaroslava Březiny (Rechtor/Komár), Jiřího Sulženka (Farář/Jezevec) a Petra Levíčka (Pásek), obecenstvo navíc ocenilo i suverénní výkon Jiřího Brücklera (Harašta). V ženských rolích a dvojrolích se představily Veronika Chamolová (Chocholka/Sojka), Maria Kobielska (Revírníková/Sova), Jarmila Vantuchová (Lapák), Alžběta Vomáčková (Datel/Paní Pásková) a Amálie Motošická (Kohout).

Leoš Janáček: Liška Bystrouška, Česká filharmonie. Sólistky Jelena Callagova (Bystrouška) a Kateřina Kněžíková (Lišák Zlatohříbek). Foto: Petr Kadlec
Leoš Janáček: Liška Bystrouška, Česká filharmonie. Sólistka Alžběta Vomáčková (Datel/Paní Pásková) a Svatopluk Sem (Revírník). Foto: Petr Kadlec

Důležité party dětských zpěváků byly svěřeny sólistům z Kühnova dětského sboru zúčastněného pod vedením sbormistrů Jiřího Chvály a Petra Louženského, partů pro dospělé hlasy se ujal sbor Státní opery (sbormistr Adolf Melichar). Oba kolektivy přirozeně dotvářely zvukový celek a splnily nelehké požadavky partitury. Mírně vyrušil jen intonačně nejistý nástup sboru Hlas lesa za scénou. 

Leoš Janáček: Liška Bystrouška, Česká filharmonie. Kühnův dětský sbor, sbormistr Jiří Chvála.
Foto: Petr Kadler
Leoš Janáček: Liška Bystrouška, Česká filharmonie. Sbor Státní opery Praha, sbormistr Adolf Melichar. Foto: Petr Kadlec

Na režii spolupracoval Tomáš Ondřej Pilař, který sólisty a sólistky připravoval na pódium na začátku jednání, nebo je nechal přicházet na scénu průběžně v souladu s proměnami. To zpočátku působilo nezvykle, ale diváky fakticky nic nerušilo a vzhledem k četnému střídání obrazů neměla režie mnoho jiných technických možností. Celému ději správně herecky dominovala Bystrouška, postavy Zlatohřbítka nebo Rechtora byly ve srovnání s ní prezentovány s mírnější hereckou angažovaností. Ústřední mužská postava Revírník byla pojata s příjemným civilním výrazem. Není pochyb o tom, že posluchači s dřívější znalostí této opery si odnesli intenzivnější zážitek, ostatním byly při sledování obsahu nápomocny projektované titulky.

Veškeré aktivity odehrávající se na pódiu se scházely do středobodu – k dirigentovi Jakubu Hrůšovi, jenž řídil tento zvukový a organizační kolos s obdivuhodnou suverenitou podloženou dřívějšími praktickými zkušenostmi s Příhodami lišky Bystroušky v divadelním prostředí. Ve srovnání s obvyklým obsazením divadelních orchestrů hrála České filharmonie v zesíleném obsazení, což mělo rozhodující vliv na zvukovou kvalitu. Jedineční sólisté všech nástrojových skupin a celý soubor dokázali posluchačům připomenout známé melodie a rozevřít vějíř emocionální bouře od snových impresionistických pasáží, dětských popěvků a tanečního veselí až po dramatické a kruté scény spojené se smrtí hlavní hrdinky. Navíc se dirigentu Hrůšovi podařilo upozornit na nové technické možnosti a neoposlouchaný výrazový potenciál operní partitury. Bylo zajisté zásluhou všech účinkujících a realizátorů, že Janáčkova hudba symbolicky vystoupila z obvyklého přítmí divadelního orchestřiště a v záři koncertních reflektorů zazářila v plné kráse, nápaditosti a svěžesti. 

(Psáno po zhlédnutí premiéry 5. dubna 2024)

Leoš Janáček: Liška Bystrouška, Česká filharmonie. Foto: Petr Kadlec
Leoš Janáček: Liška Bystrouška, Česká filharmonie. Foto: Petr Kadlec
Sdílet článek: