pondělí, 19. listopad 2018

Stipendisté Akademie komorní hudby live v Praze

Napsal(a) 

, foto Marek Volf foto: Marek Volf

V době mého mládí, tedy dědků kolem sedmdesátky, nebyla na koncertních pódiích zdaleka taková tlačenice zajímavých a dokonalých interpretů, jakou se dnes musí prodírat dnešní o generaci či dvě mladší umělci. Nejen u nás doma, ale v celém světě. Je to jak vlivem např. stále většího množství skvěle připravených asijských talentů, tak i otevřením možností v dříve uzamčeném světě, včetně českého. Technická dokonalost dříve dostačující k dosažení pozornosti a úspěchu je dnes banální samozřejmostí, která už neudivuje. Každý se tak musí snažit se vydělit a zaujmout osobitostí projevu a přesvědčivým nasměrováním svého cíle. Ne všem se toto daří, snaha o originalitu dostává někdy až křečovitou podobu. Umět se těmto nástrahám vyhnout není vůbec snadné.

Jedním z výrazných a inspirativních představitelů originálního hledání vlastní umělecké cesty je bezesporu violoncellista Tomáš Jamník. Ač úspěšný sólista a komorní hráč špičkového evropského formátu, v duchu tradic školy K. P. Sádla není jeho cílem pouhá vlastní koncertní kariéra – je z těch vzácných umělců, kteří spoustu své tvůrčí energie, organizačních i pedagogických schopností nesobecky věnují i vizím a projektům, které v důsledku obohacují kulturní prostor o nové přitažlivé a inspirativní prvky. Jedním z těchto jeho činů je i působení Akademie komorní hudby.

, foto Marek Volf foto: Marek Volf

Programem  AKH je podpora mladých talentů z ČR a jejich vzdělávání v oboru komorní hry, k čemuž vybraným studentům jsou poskytována stipendia. Díky spolupráci AKH s nadací Villa Musica Rheinland-Pfalz má projekt mezinárodní přesah. Lektory nadace doplňují významní čeští pedagogové a sólisté, např. Jan Fišer, Ivo Kahánek, Jakub Hrůša… Nastudovaný program stipendisté následně představují na českých a německých pódiích.

Jejich letošní řadu zahájil koncert, jenž zazněl 13. 11. v  sále Profesního domu MFF UK v Praze. Je bohužel skutečností, že podobné jedinečné koncerty vysoké profesionální a umělecké úrovně i vzhledem k omezeným možnostem jejich avizování nejsou včas všem zájemcům známé. Pražský koncertní život běžně komplikuje i zcela nekoordinovaná skrumáž několika významných hudebních aktivit do jednoho časového prostoru. Koncert představil ve variacích komorních sestav stipendisty AKH (Amelia Tokarska – harfa, Marek Švejkar – klarinet, Anežka Ferencová – viola, Nastja Perić – viola) a stipendisty nadace VMRP (Oleh Kurochin, Natan Tishin – housle, Simon Eberle – cello, Yeojin Han – flétna).

Stipendisté Akademie komorní hudby a Villa Musica Rheinland-Pfalz, foto Marek Volf Stipendisté Akademie komorní hudby a Villa Musica Rheinland-Pfalzfoto: Marek Volf

Na koncertě se velmi působivě promítla Jamníkova vize komorního programu, kde se střídají různé podoby a sestavy komorního souboru v provedení několika stejných interpretů. Na této úrovni bych takovému programu dal jako posluchač přednost před mnohým jiným, tím spíše, že dává možnost slyšet skvělá díla, která však v dané sestavě nemají dostatečně vhodnou literaturu pro náplň celého večera. Tento večer zazněla Sonáta pro flétnu, violu a harfu C. Debussyho, Smyčcové trio č. 2 B. Martinů, Klarinetový kvintet B dur C. M. von Webera, Serenáda pro flétnu, smyčcové trio a harfu A.Roussela, a Introdukce a Allegro M. Ravela. Všichni stipendisté se projevili jako hotoví umělci připravení ke své koncertní kariéře, a z jejich hry byl navíc zřetelně slyšet vliv charismatu a hudebního cítění Tomáše Jamníka. Je i proto těžké v této krátké zprávě kohokoliv vyčlenit, největší pochvalu zaslouží jejich komorní cit pro vedení a návaznost hlasů, ušlechtilost i výraznost zvuku, zřetelná artikulace frází a detailů, a především hluboce procítěný muzikální projev, respektující osobitost každého stylu. Je samozřejmé, že při takové spolupráci se nelze vyvarovat drobných či náhodných nepřesností, které však zcela zanikají pod celkovým uměleckým dojmem. Osobně takovou interpretaci upřednostňuji před chladně digitální dokonalostí vypreparované nahrávky. Myslím, že by tato sestava před svým rozchodem si zasloužila nahrávku live pro krásné CD.

Pravoslav Kohout

Narodil se 27. 11. 1943 v Praze. Otec byl cellista (Smetanovo kvarteto) a matka klavíristka. Od 6 let se učil na housle u prof. dr. Josefa Micky, později u něj na Pražské konzervatoři. R. 1962 byl přijat na AMU (prof. dr. Alexandr Plocek), od r. 1963 do r. 1969 studoval na Moskevské konzervatoři P.I.. Čajkovského u prof. Galiny V. Barinové. Po povin. vojen. službě (1969 AUS) byl členem PKO (Pražského komor. orch. bez dirig.) .R.1972 založil Nové smyčcové kvarteto a v témže roce se stal prof. Teplické konzervatoře, odkud r. 1974 přešel na Plzeňskou konzervatoř. Následkem autohavárie r. 1975 ukončil koncertní činnost (kvarteto pokračovalo s primariem P. Hůlou jako Kocianovo kvarteto). V následujících letech byl pedagogem na Escuela Superior de Música y Dansa v Mexiku, LŠU Voršilská v Praze, Keski-Suomen konservatorio a Mikkelin musiikkiopisto ve Finsku. R. 1992 zpracovával v Praze spec. zadání MŠMT ČR na téma vysokého uměl. školství. Tehdejší hrozba zrušení základního uměleckého školství jej přiměla stát se r. 1993 ředitelem ZUŠ (Praha Smíchov), v letech 1993-2012 byl předsedou Ústřední umělecké rady ZUŠ ČR. 2009 mu byla udělena cena AZUŠ ČR „Za významný přínos atd.“ Po několika operacích levé ruky, od r.1981 do r. 1992 opět občas koncertoval. Od r. 2016 je členem neformální skupiny „Pondělníci“. Nyní se věnuje pouze skladbě a hudební publicistice. Jeho celoživotním koníčkem je tvorba karikatur, koláží a slovních hříček.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.