úterý, 21. leden 2003

Stavitelé katedrál

Napsal(a) 

Stavitelé katedrál Stavitelé katedrál
Na svoje koncerty 12. a 13. 11. ve Smetanově síni Obecního domu zařadili Pražští symfonikové a dirigent Libor Pešek díla skladatelů, kteří by se dali přirovnat ke stavitelům katedrál. Josef Suk, Gustav Mahler a Johannes Brahms každý po svém skutečně stavěli, zvláště svým orchestrálním dílem, monumentální hudební katedrály svého druhu. Reprezentativně byl představen Suk, a to svým fascinujícím Asraelem . Mahler svým výběrem z Písní na texty z "Das Knaben Wunderhorn" a Brahms svou Rapsodií pro alt, mužský sbor a orchestr se sice ocitli v dramaturgickém stínu, lesku a atraktivnosti jim však dodala Dagmar Pecková .

Asrael je zcela mimořádným dílem nejen v českých hudebních dějinách, ale i v evropském kontextu své doby. Bylo by nošením dříví do lesa poukazovat na originální melodickou invenci, velkolepou koncepci, barvitost partitury. Ještě ne zcela doceněná skladba je skutečným hudebním drahokamem. Jestliže se píše o interpretaci Asraela, tak hodně znalců automaticky napadne jméno dirigenta Libora Peška. Myslím, že v současné době není povolanějšího člověka. S Asraelem jako by srostl a 13. 11. mě napadlo pro Peška jediné přirovnání, a to k Mysliteli Augusta Rodina. To, co Pešek učinil s orchestrem FOK, bylo něco zcela výjimečného a inspirujícího. Orchestr hrál skvěle, pozorně naplňoval dirigentovu vizi a hrál i velmi přesně, což není vždy jeho silnou stránkou. Bylo to velkolepé!

Dagmar Pecková musela tentokrát zápasit sama se sebou, přesněji s hlasovou indispozicí, která by jiné zpěvačky určitě vedla ke kategorickému odřeknutí koncertu. Těžké nachlazení však zvládla na úrovni skutečně velké umělkyně. Mahlera i Brahmse zazpívala tak, že sál snad ani nedýchal. Dokonce jsem orchestru odpustil, že místy hrál zbytečně silně. Nesmím zapomenout na báječný souzpěv pánské části Pražského filharmonického sboru . Dagmar Pecková sice nezpívá v Praze moc často, ale vždycky to stojí za to.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.