Statická Antigona

Je málo zemí v Evropě, které si mohou dovolit premiéry dvou barokních oper v jednom týdnu. Belgičané ano. Pár dní po Händlově opeře Ariodante v Gentu, předvedla bruselská Královská opera ve spolupráci s hudebním divadlem Transparent Antigonu italského skladatele Tommasa Traetty. Uvedení opery, kterou Traetta komponoval za svého sedmiletého působení v Petrohradě v 70. letech 18. století, je jistě chvályhodný dramaturgický čin. Scénická realizace je ovšem něco jiného, a ta se vydařila jen zčásti. Režie byla svěřena Nizozemci Gerardjan Rijndersovi . Rijnders je ale typický divadelník a Antigona byla jeho operním debutem. Původně si vybral Caprovu operu L'Europe Galante , jenže vzhledem k vysokým finančním výdajům z toho sešlo. Potom se mu dostala do rukou nahrávka Antigony Christophe Rousseta a jeho Les Talens Lyrique (Decca) a bylo rozhodnuto. Rijndersovo režijní pojetí je hodně diskutabilní. Mimo jiné prohlásil: „Jestliže jako zpěvák dobře interpretuješ a koncentruješ se na text, tak vše ostatní přijde samo od sebe.“ Nepřišlo, přesto, že sestrám Milanesi se nedá vůbec nic vytknout a lepší orchestr si lze stěží představit. Dnešnímu divákovi je třeba pomoci, aby se nenudil. Je zvyklý přijmout denně stovky informací v rychlém tempu a zejména statičnost barokních oper je pro něho tvrdý oříšek. Osobní režie každého interpreta je velmi důležitá – totéž platí pro sbor, pokud je součástí děje na scéně – a ovlivňuje zásadně celé představení. Rijnders zklamal, na scéně se téměř nic nedělo. Ani výprava Paula Gallise nebyla nic zvláštního a různá plexiskla a žlutý čtverec na podlaze ve středu scény více rušily, než by něco vysvětlovaly nebo umocňovaly.

Na představení bylo jedno pozitivní – hudební nastudování. Toho se ujal belgický specialista Paul Dombrecht a jeho soubory, sbor La Sfera del Canto a orchestr Il Fondamento . Přesvědčiví byli rovněž sólisté, hlavně Italky Raffaella a Giorgia Milanesi . Sestry (známá Raffaella přivedla téměž neznámou Giorgii) se přímo vžily do svých rolí (Antigona, Ismene) a byla radost je poslouchat. Škoda, že jim pěvecky i herecky nestačil nevýrazný německý tenorista Markus Brutscher (Creonte).

Sdílet článek: