Pohled do jarního kalendáře Thames Valley Early Music Forum, který zahrnuje koncerty staré hudby v Londýně, jeho širokém okolí i vzdálenějších místech (Oxford), je v souvislosti se současným pražským děním kolem staré hudby velmi zajímavý: co do počtu koncertů, originality jejich programu a jejich kvality si dnešní Praha s Londýnem rozhodně nezadá. Z „kamenných“ hudebních organizací má v tomto směru největší zásluhy Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK. Během letošního února a března se v rámci jeho cyklů „Stará hudba“ a „Varhany, cembalo, kladívkový klavír“ v kostele sv. Šimona a Judy prezentovalo několik vynikajících souborů a sólistů. 21. února to byl německý houslista Daniel Sepec , který spolu s výtečnou hráčkou na violu da gamba Hille Perl , loutnistou Lee Santanou a cembalistou Michaelem Behringerem přednesl výběr z Biberových Růžencových sonát . 28. února tu mezzosopranistka Markéta Cukrová spolu s íránským cembalistou a hammerklavieristou Mahanem Esfahanim , jenž trvale působí v Anglii, kde se uplatňuje i jako pedagog a dirigent, představila písně a kantáty Josepha Haydna (výběr z Anglických kanzonet Hob. XXVIa, kantáta Ariadna na Naxu ) a Václava Jana Tomáška (písně na Goethovy texty); pozoruhodný, nepříliš často slýchaný a vynikajícím způsobem interpretovaný program doplnila dvě klavírní sóla – Mozartova Fantazie c moll, KV 396 a Haydnovo Andante con variazioni „Un piccolo divertimento“ , Hob. XVII/6. Večer 13. března patřil souboru Concerto italiano , který se typicky italským způsobem (příkré dynamické kontrasty, dravě energická, technicky vycizelovaná hra) v nejlepším slova smyslu zmocnil instrumentální tvorby italských raně a vrcholně barokních skladatelů – Giovanni Gabrieliho, Girolama Frescobaldiho, Tarquinia Meruly, Giovanniho Salvatoreho, Daria Castella, Gaspara Zanettiho, Biagia Mariniho, Giovanniho Legrenziho, Giovanniho Bononciniho, Giuseppa Torelliho a Evarista dall’Abaco. Zakladatel souboru, Rinaldo Alessandrini , se 15. března ve stejném sále uvedl i jako vynikající cembalista, ve skladbách Frescobaldiových, Händelových, Buxtehudových, Bachových, Bernarda Storaceho a Georga Böhma.
Před patnácti lety by podobná hudební hostina pravděpodobně vyvolala v posluchačích smutek nad tím, že se podobných akcí nekoná víc, i nad malým počtem podobně zaměřených českých souborů. V současné době už domácí nabídka tu zahraniční bohatě vyvažuje. Collegium Marianum připravilo pro svůj letošní jarní cyklus Barokní podvečery celkem tři koncerty věnované 300. výročí narození Friedricha II. Velikého. První z nich se pod titulem Královský koncert v Sanssouci odehrál 5. března v Míčovně Pražského hradu. Přesvědčivě navodil atmosféru hudebních večerů, organizovaných za Friedrichovy vlády na pruském královském dvoře. Na programu byl Koncert pro dvě flétny , fagot a smyčce Johanna Joachima Quantze, Sinfonia in G Wq 182/1 berlínského dvorního cembalisty Carla Philippa Emanuela Bacha, a Koncert e moll pro flétnu a orchestr dvorního houslisty Františka Bendy. Duchovní hudba tu byla zastoupena pozoruhodným velikonočním repertoárem – Leçons de ténèbres pour le Mercredi sainte (Temné hodinky pro Škaredou středu) Františka Xavera Richtera, který většinu své umělecké kariéry prožil v Německu a alsaském Štrasburku a třemi částmi oratoria pruského dvorního kapelníka Carla Heinricha Grauna Der Tod Jesu , které by si zasluhovalo samostatné provedení v celku – nejen vzhledem ke svým kompozičním kvalitám, nýbrž i kvůli své někdejší, dlouhotrvající oblibě v českých zemích. Výkon souboru i sólistů (flétnistka Jana Semerádová , barytonista Tomáš Král ) byl znamenitý; 1. dubna vysílala záznam koncertu v rámci velikonočního dne Euroradia EBU. Podobně skvostný zážitek připravilo svým posluchačům 10. března v Českém muzeu hudby i Collegium 1704 spolu s Collegiem vocale 1704 a sólisty Václavem Čížkem , Dorou Pavlíkovou , Ericem Stoklossou a Sébastienem Montim , a to v podobě novodobé premiéry La passione di Gesù Cristo drážďanského dvorního skladatele Josepha Schustera (1748–1812). Zatímco povědomí o drážďanském repertoáru první poloviny osmnáctého století i zdejších operních produkcích pozdějších desetiletí v našich zemích vždycky existovalo, německá duchovní tvorba druhé poloviny osmnáctého století a počátku století devatenáctého vesměs zůstává ve stínu velkých jmen vídeňského kompozičního okruhu. Johann Gottlieb Naumann, Niccolò Piccini, Franz Seydelmann, Joseph Schuster i Johann Adolf Hasse, jehož oratoria se v Praze ve druhé polovině 18. století dávala pravidelně, jsou pro nás i dnes až na nečetné výjimky „terra incognita“. Uvedení Schusterova oratoria je velkou výzvou už proto, že se německé pojetí duchovní hudby od rakouského (i českého) stylově liší, přestože hluboce citové, výrazově je podstatně střídmější; podobně jako v protestantských oratoriích tu hraje významnou roli sbor. Provedení Schusterových pašijí bylo za řízení Václava Lukse doslova modelové; jeho drážďanskou reprízu (koncert byl součástí cyklu Hudební most Praha-Drážďany) natáčela a koncem března vysílala německá rozhlasová stanice MDR Figaro. Lze si jen přát, aby byl záznam časem k dispozici ve formě CD. A konečně je třeba připomenout koncert, který ve stejném sále dávala 29. března Musica florea pod titulem Zkouška harmonie a nápadu – překladem názvu Vivaldiho sbírky houslových koncertů Il cimento dell’armonia e dell’ inventione , op. 8, jehož součástí je Čtvero ročních dob . Antonio Vivaldi je věnoval svému tehdejšímu chlebodárci hraběti Václavu Morzinovi, v jehož kapele v téže době jako skladatel působil Antonín Reichenauer. Umělecký vedoucí Musiky florey Marek Štryncl prostřídal Vivaldiho Čtvero ročních dob třemi Reichenauerovými koncerty – pro sólové violoncello , dvoje housle a basso continuo , pro flétnu, violoncello a basso continuo a pro flétnu, smyčce a basso continuo . Vznikl tak pozoruhodně kompaktní celek – Reichenauerovy koncerty jsou co do kompoziční kvality srovnatelné s Vivaldiho tvorbou, hudebním průmyslem celosvětově zneužívané Vivaldiho skladby získaly v interpretaci členů Musiky florey novou svěžest i zvukové a výtvarné dimenze – až po zcela zřetelný pocit chladu a skřípotu ledu v Zimě. I tento projekt by si zasluhoval trvalé zaznamenání.
