Klementinum – kostel sv. Vavřince -Juditina věž: tři místa poněkud stranou hlavního hudebního dění, kde se nicméně na přelomu ledna a února konaly akce zásadního významu. V Juditině věži předvedl 5. ledna varhaník a stavitel hudebních nástrojů Tomáš Flégr u nás poprvé nejzajímavější variantu klávesového nástroje dulce melos, známého z traktátu Henriho Arnauta de Zwolle, který vznikl kolem roku 1440 v Dijonu – prvního předchůdce dnešního klavíru, opatřeného místo brků nebo tangent jednoduchými kladívky, v tomto případě tvarovanými jako skoby. Zvuk, který nástroj vydává, nelze zaměnit ani s cembalem, ani s klavichordem – velmi vzdáleně, ale přece jen připomíná Silbermannův hammerklavier z poloviny 18. století, jehož výrobce ovšem navázal na vynález Bartolomea Cristoforiho z roku 1698 (Arnautův dulce melos byl tou dobou dávno zapomenutou kuriozitou). Tomáš Flégr tento nástroj předvedl spolu se žaltářem a varhanním portativem, rovněž vlastní výroby, v programu z renesančních motet a chansonů. Připravil ho spolu s Lukášem Vytlačilem, který se tu uvedl nejen jako hráč na zobcovou flétnu, ale i jako zpěvák (Guillaume Dufay, Arnolt Schlick, skladby ze sborníků Buxheimer Orgelbuch, Winsumer Orgeltabulatur, Graduale Pataviense, Fridolin Sicher Tabulature, Oldenburger Orgeltabulatur).
Hledačský charakter také měl 26. 1. koncert souboru Musica Florea, který se konal v Klementinu. Na programu byly concerti grossi Georga Muffata a sonáty Heinricha Ignaze Franze von Biber. Marek Štryncl se tu soustředil na méně známá díla (Biberova Sonata Die pauern kirchfarrt genandt, Harmonia Romana a Battalia, Muffatovo Concerto XI. Delirium Amoris a XII. Propytia Syderia), doplněná jednou sonátou anonymní a jednou sonátou Muffatova a Biberova valonského současníka Carla Rosiera, který působil v Nizozemí a v Německu. Musica Florea tímto koncertem potvrdila, že i dnes pokračuje směrem, který Markovi Štrynclovi před téměř čtvrt stoletím naznačil Pavel Klikar v době, kdy byl Štryncl členem Klikarova evropsky proslulého souboru Musica Antiqua Praha. Zároveň však je už řadu let jinde – jak svým originálním interpretačním, projevem, tak i ve své všestrannosti: klementinský koncert se odehrál přesně dva měsíce poté, co Musica Florea v kostele sv. Šimona a Judy opět uvedla Dvořákovu 1. symfonii Zlonické zvony.
Jiný všestranný talent nakonec: 7. února pokračoval v kostele sv. Vavřince cyklus Moniky Knoblochové Café crème – tentokrát programem sice “tradičním”, přesto však nevšedním. Clara Nováková tu za doprovodu Moniky Knoblochové souborně provedla všechny flétnové sonáty Johanna Sebastiana Bacha. Na moderní flétnu: přesvědčivě, precizně, s velkým půvabem. Koncert byl proložen čtením ze starší i novější bachovské memoárové literatury; navodil atmosféru postupimských koncertů, při kterých Bedřich Veliký předváděl své umění hry na flétnu – a nechával Johanna Sebastiana Bacha zkoušet kvalitu Silbermannových kladívkových klavírů. U sv. Vavřince se tak uzavřel kruh, který měl svůj počátek v Juditině věži – i další, otevřený kdysi úvahou Clary Novákové o tom, zda vůbec dnes hrát Bacha na moderní nástroje, a pokračující přes současnou otevřenost našich hráčů na dobové nástroje vůči pozdějšímu repertoáru (Štrynclův Dvořák a Janáček) a zároveň definitivní přijetí historických interpretačních technik moderně uvažujícími hráči na nástroje moderní – na skvělé úrovni reprezentované jak Clarou Novákovou, tak kupříkladu i flétnistou Janem Ostrým, nebo hobojistou Vilémem Veverkou.
Pozoruhodnosti a překvapení slibují i příští programy Musicy Florey a Café crème: máme se nač těšit.
