neděle, 3. leden 2016

Stará hudba v Praze na sklonku roku 2015: dostihy v zimní krajině

Napsal(a) 

Jan Čižmář a Gabriela Eibenová Jan Čižmář a Gabriela Eibenová
Listopad a prosinec minulého roku vzbuzovaly na scéně staré hudby výrazný pocit přítomnosti na dostihovém závodišti – včetně kolizí. 18. a 19. listopadu mělo v kostele sv. Anny (Pražská křižovatka) za řízení Václava Lukse novodobou premiéru Hasseho oratorium Santa Elena al Calvario, 19. listopadu pořádalo Collegium Marianum v  Klementinu další ze svých Barokních podvečerů. 20. a 21. listopadu proběhl na pražské konzervatoři s koncertem spojený workshop European Union Baroque Orchestra, pod vedením špičkové britské specialistky na interpretaci hudby 18. století, houslistky Margaret Faultless; další britský workshop se spolu s koncertem lektorů, zpěvačky Evelyn Tubb a loutnisty a kytaristy Michaela Fieldse, konal pod hlavičkou brněnských Hudebních lahůdek v téže době v Deylově ústavu. 26. listopadu provedl v Českém muzeu hudby Opera Virtuosa S. Capricorna Ensemble Inégal ve spolupráci s německou Batzdorfer Hofkapelle, jejímž uměleckým vedoucím je Daniel Deuter. O den dříve a také 15. listopadu se v kostele sv. Vavřince hrála jako součást cyklu Café créme Tragédie o doktoru Faustovi, v interpretaci loutkoherců Víta Bruknera a Zuzany Bruknerové, za doprovodu hudby J. Temla, interpretované Adélou Štajnochrovou, Hanou Flekovou a Monikou Knoblochovou. Ta ve spolupráci s Andreou Miltnerovou a Julií Branou připravila do sv. Vavřince na 6. prosince další delikatesu – hudebně taneční pásmo Pantomima. Jen o několik dní později došlo k dokonce trojnásobné kolizi – vánoční koncert Collegia 1704 (o kterém je zmínka na jiném místě) se 15. 12. střetl jednak s hostováním ostravské opery (Martinů: Tři přání), jednak s pozoruhodným projektem Gabriely Eibenové E. M., situovaným do hlavního sálu Velkopřevorského paláce.

Václav Luks a Collegium 1704, foto Petra Hajská Václav Luks a Collegium 1704foto: Petra Hajská

Umělecky byly všechny vyjmenované akce naprosto rovnocenné. Mimořádně záslužné bylo provedení Hasseho oratoria Santa Elena al Calvario – interpretačně (Elenu zpívala Anna Alas i Jove, sv. Macaria Václav Čížek, Draciliana Julia Böhme, Eudosu Alena Hellerová, Eustatia Kamila Mazalová), tím, že se jednalo o novodobou premiéru, i poněvadž tu pražské obecenstvo dostalo poprvé od roku 1765 možnost slyšet jednu ze slavných dramatických kompozic skladatele, který ve druhé polovině 18. století patřil k v českých zemích nejoblíbenějším operním a oratorním autorům. Koncert naznačil, že by dramaturgie Collegia 1704 mohla v budoucnu směřovat k dalšímu objevování repertoáru, který v 18. století o velikonocích plnil pražské chrámy – kromě Hasseho a Zelenky se tu nabízí řada italských, rakouských a německých autorů, z Čechů Sehling, Mysliveček, Habermann, Oehlschlägel, J. A. Koželuh, Š. a F. Brixiové... Že by čeští autoři nepochybně vyšli se ctí i z takové soutěže, ukázala už nedávná premiéra Michnovy Loutny české s nově nalezeným instrumentálním doprovodem (Ensemble Inégal) - a znova i listopadový koncert Collegia Mariana, kde Michnovy písně v provedení Hany Blažíkové stoprocentně obstály v konkurenci dobové italské a německé vokální a instrumentální produkce (Frescobaldi, Albrici, Kapsberger, Monteverdi, Biber,  Stradella, Schmelzer).

Ensemble Inegal - zkouška na E. M. Ensemble Inegal - zkouška na E. M.

Podobný dojem zanechal i večer, který Ensemble Inégal věnoval středočeskému rodákovi Capricornovi, jehož instrumentální a vokální tvorba tu zazněla souběžně s díly jeho současníků D. Pohleho, J. Rosenmüllera, P. P. Zianiho a J. W. Furchheima. Dramaturgicky i interpretačně suverénní byla také Pantomima Moniky Knoblochové, Julie Brané a Andrey Miltnerové, která originálním způsobem propojila dohromady anglickou, italskou a německou hudbu 17. a 18. století (R. Carr, A. Berardi, M. Locke, D. Castello, P. B. Bellinzani, J. S. a C. P. E. Bach) se  současnou tvorbou (G. Jacob, C. Hand, H. M. Linde, Ch. Martini) a historizujícím i moderním výrazovým tancem. Schopnost Andrey Miltnerové vyjádřit graciézním pohybem nejskrytější hnutí mysli skvěle demonstroval i projekt Gabriely Eibenové E. M., inspirovaný Čapkovým dramatem Věc Makropulos, na kterém se podíleli také loutnista a kytarista Jan Čižmář, výtvarník Christopher Vinz a režisérka Magdalena Švecová. Scénická kompozice E.M. je založena na písňové tvorbě od renesance po 20. století (objeví se tu Dowland, Mozart, Schumann i Weill). Skrze ni se tu vypráví o trýzni nekonečného života, kde únava a rozmrzelost překrývají vzpomínky na někdejší slávu. Protagonistka kusu se proměňuje prostřednictvím repertoáru, úpravy základního kostýmu a účesu, pohyby svého tanečního alter ega; celek je mimořádně působivý.

Evelyn Tubb Evelyn Tubb
Vzdáleně připomíná koncert Evelyn Tubb, o kterém byla řeč na začátku – podobně intenzivní prožitek každé skladby, každého verše i slova. Lze jen doufat, že si E.M. povšimnou pořadatelé kulturních akcí nejen v Praze. Zatím bylo možné toto představení vidět a slyšet jen jednou – stejně jako jen jednou, po víc než dvacetileté pauze, bylo možné obdivovat charakterizační umění Evelyn Tubb, která v průběhu večera přetvořila každý hudební kus v samostatný příběh. Na programu byly písně a instrumentální skladby M. Greena, T. Campiona, J. Dowlanda, J. Danyela, R. Johnsona, J. Wilsona a W. Lawese; způsob jejich provedení navodil intenzivní pocit účasti na domácím koncertě doby renesance, tak jak ho představují dobová výtvarná díla. Zážitek to byl stejně jedinečný, jako stejně vzácné setkání s European Union Baroque Orchestra, které zkušenějšímu posluchači připomenulo jednak doby, kdy představa, že by soubor dobových nástrojů mohl na pražské konzervatoři uspořádat workshop, byla téměř utopií, a dále i vývoj, kterým naše hnutí za starou hudbu prošlo od počátku 90. let, kdy EUBO navštívil české země poprvé. Poslouchat v provedení mladých evropských specialistů díla Corelliho, Muffatova, Telemannova a Händelova bylo skvělé; vědomí, že u nás za posledních více než dvacet let vyrostla druhá a dokonce třetí generace hudebníků, kteří se rozhodli věnovat historicky poučené interpretaci starší hudby a počínají si v tomto směru stejně výtečně jako jejich proslulí zahraniční kolegové, je pro všechny, kdo se na tomto vývoji podíleli, velkým zadostiučiněním.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.