Současná pražská scéna staré hudby je pozoruhodným dokladem schopnosti domácích hudebníků zapojit se originálním způsobem do světového hudebního dění. 11. 5. se v letním refektáří strahovského kláštera konala novodobá premiéra serenaty Johanna Adolfa Hasseho Enea in Canonia z roku 1727, v provedení souboru Hofmusici , vedeného Ondřejem Mackem , který před krátkým časem objevil a zrekonstruoval za ztracenou považovanou Vivaldiho operu Argippo. Na zhodnocení jeho pojetí Hasseho Enea dojde v souvislosti s českokrumlovským Festivalem barokních umění, který se bude konat v září; v tomto okamžiku je zapotřebí si alespoň ve stručnosti povšimnout tří jiných mimořádných akcí, jejichž opakování se v blízké době nedá očekávat – provedení barokních instrumentálních koncertů Collegiem 1704 v Břevnovském klášteře 20. 5., Bachových Braniborských koncertů Musicou Floreou v Českém muzeu hudby 31. 5. a Zelenkovy Missae Sanctissimae trinitatis Ensemblem Inégal v kostele Panny Marie pod řetězem 3. 6.
Koncert Collegia 1704 byl součástí jeho projektu Hudební most Praha-Drážďany, jenž má za sebou už několik velmi úspěšných sezon. Na programu byly virtuózní koncerty Jana Dismase Zelenky, Antonína Reichenauera a Antonia Vivaldiho (poslední dva měli společného zaměstnavatele, hraběte Václava Morzina). Znova se potvrdilo, že i méně známí skladatelé psali skvělou hudbu – Reichenauerův Hobojový a Fagotový koncert si v provedení vynikajících sólistů (hobojistka Xenia Löffler , fagotista Sergio Azzolini ) v ničem nezadaly s Vivaldiho Koncertem pro fagot a orchestr g moll, RV 495 , nebo jeho Koncertem C dur pro hoboj a orchestr, RV 450 . Zelenkova Ouverture a 7 concertanti F dur, ZWV 188 a Vivaldiho Koncert pro dvoje housle a orchestr a moll, op. 3, č. 8, RV 522 (ze sbírky L’Estro armonico ) působivě doplnily večer, jehož součástí bylo udělení jedné z letošních cen České hudební rady uměleckému šéfovi Collegia 1704 Václavu Luksovi . V oblasti staré hudby byla tato cena udělena teprve potřetí – jako první ji získal Pavel Klikar, druhou byla Jana Semerádová.
Velkoryse pojala zahájení svého 10. Festivalového cyklu i Musica Florea – její provedení Braniborských koncertů , které od violoncella řídil Marek Štryncl , bylo stejně živé, barvité a technicky precizní, jako na nahrávce, kterou soubor pořídil před několika lety. Ačkoliv jde o skladby notoricky známé, působily jako celek pozoruhodně svěže a nově; lze se jen těšit, že stejně výtečně dopadnou i další koncerty cyklu, z nichž hned první nabídne hudbu z opačného pólu širokého repertoáru souboru – bachovské inspirace v symfonických tanečních suitách Antonína Dvořáka, Ottorina Respighiho a Ferruccia Busoniho.
Skvěle začal také šestý ročník koncertního cyklu České hudební baroko – objevy a překvapení, který pořádá Ensemble Inégal . Jeho umělecký vedoucí Adam Viktora zvolil pro jeho první koncert dvě skladby Jana Dismase Zelenky – moteto pro tenor a orchestr Gaudete laetare, ZWV 168 , jehož sólový part výtečně přednesl Václav Čížek , a Missu Sanctissimae Trinitatis , ZWV 17, ve které zpívali sóla Gabriela Eibenová a Stanislava Mihalcová (soprán), David Erler (alt), Václav Čížek (tenor) a Lisandro Abadie (bas). Roli koncertního mistra na sebe vzal Peter Zajíček , šéf bratislavského ansámblu dobových nástrojů Musica aeterna. Jak je tomu u významných souborů staré hudby u nás i v cizině pravidlem, i další hudebníci a zpěváci, kteří se na tomto koncertě podíleli, jsou špičkovými sólisty a členy významných komorních sdružení; charakteristická je i systematická spolupráce se zahraničními specialisty. Umělecká úroveň těchto koncertů neustále strmě stoupá; nový zelenkovský program Ensemble Inégal vynikající pověst souboru znova potvrdil.
