středa, 11. květen 2011

Stamicovci oživili obsah

Napsal(a) 

Stamicovo kvarteto je přinejmenším jednou věcí jedinečné: snad žádný jiný z našich současných komorních souborů neuskutečnil tak úspěšně podobně užitečnou a potřebnou myšlenku, jakou je projekt festivalu EuroArt Praha. Je obdivuhodné, jak vzdor neblahým zásahům osudu zůstali Stamicovci věrni původní vizi a stále jsou uměleckou i organizační páteří kontinuity festivalu. S myšlenkou vytvořit originální prostor pro prezentaci a setkávání především mladých či začínajících špičkových kvartet nejen českých, ale z celé Evropy či i ostatního světa, přišel violoncellista Stamicovců Vladimír Leixner. Jeho charisma a organizační schopnosti získaly pro realizaci potřebný počet významných partnerů, mezi nimiž svými znalostmi a pochopením vynikal v mnohém dodnes nenahraditelný šéf NKÚ Vladimír Voleník. Ačkoliv obě tyto skvělé osobnosti od nás předčasně odnesla smrt, jejich odkaz díky péči a obětavosti kolegů a partnerů žije plnohodnotně dál. 12. ročník Festivalu EuroArt Praha představil 15. února v naplněném sále Martinů Stamicovo kvarteto (Jindřich Pazdera – prim, Josef Kekula – sekund, Jan Pěruška – viola, Petr Hejný – cello) s originálním programem. Výběr programu byl možná co do posluchačské vděčnosti trochu riskantní, ale Stamicovci dokázali, že by dovedli naplnit i nejnudnější hudební světy přesvědčivým životem a hudební vášní. Jako první zazněl značně dlouhý a i na dobu svého vzniku dosti konzervativní čtyřvětý Smyčcový kvartet č. 1 E dur op. 15 Josefa Bohuslava Foerstera (1859 – 1951). Stamicovo kvarteto nedávno s obdivuhodnou pečlivostí a přidanou hodnotou hudebního temperamentu nahrálo ve světové premiéře celé Foersterovo kvartetní dílo, což je pro zmapování vývoje české hudby čin záslužný a obětavý (viz recenze v minulém ročníku HARMONIE). V živém provedení se schopnost Stamicovců maximálně rozproudit ospalý krevní oběh hudebního opusu projevila až se zavádějící přesvědčivostí.

4. smyčcový kvartet „Ozvěny a zrcadlení“ Michala Müllera (1956) věnoval autor otcově památce. Dílo v pěti navazujících částech chce evokovat plynoucí řadu záblesků a odlesků vzpomínek. Skladba je typickou představitelkou prezentovaného kompozičního stylu. Až na malou čistě tonální melodickou citaci z vlastní rané skladby je autor, perfektně ovládající modální a serielní techniky, nesmiřitelně atonální a důsledně dodržující stylovou doktrinu i v technicistním označení částí (1. čtvrtka=100, 2. čtvrtka=120, atd.). V díle se do prostoru se značnou invencí prolínají zajímavé a neobvyklé barevné i rytmické plochy, svědčící o dokonalé znalosti možností smyčcového nástroje. Avšak i při dané ploše skladby se posluchači může po chvíli vše jevit stereotypně se opakující a vzájemně neodlišitelné. Při poslechu tohoto kompozičního stylu postrádám často cosi podstatného, matematickou konstrukcí nenahraditelného...

Komorní hudba pro klavír a smyčcové kvarteto op. 138 J. B. Foerstera je skladba z jeho posledních let, nezvykle krátká (Allegro), a přesto – či právě proto – působí životněji a přesvědčivěji, než většina jeho komorních děl předchozích. Bezesporu na lesku jejího vyznění má nespornou zásluhu i brilantní uchopení a pochopení jak Stamicova kvarteta, tak pianisty Václava Máchy .

Skladby Jeana Sibelia jsou většinou rozsáhlé a nekonečné jako finská krajina. Klavírní kvintet g moll JS.159 je jednou z nich. Současně je však asi i jeho nejzdařilejší komorní skladbou z nejplodnějšího období, kdy již byl uznávaným „otcem zakladatelem“ finské národní hudby. Pětivěté dílo má krásná místa srovnatelná se světy Brahmse či Čajkovského. Stamicovci svým velmi plastickým zvukem a vášnivou emocionalitou projevu vnesli do všech přednesených skladeb netušený temperament a život, za což by od všech autorů zasloužili vděk a poděkování. Toho se jim právem dostalo od nadšeného publika. Klavírista Václav Mácha byl kvartetistům rovnocenným partnerem.

Pravoslav Kohout

Narodil se 27. 11. 1943 v Praze. Otec byl cellista (Smetanovo kvarteto) a matka klavíristka. Od 6 let se učil na housle u prof. dr. Josefa Micky, později u něj na Pražské konzervatoři. R. 1962 byl přijat na AMU (prof. dr. Alexandr Plocek), od r. 1963 do r. 1969 studoval na Moskevské konzervatoři P.I.. Čajkovského u prof. Galiny V. Barinové. Po povin. vojen. službě (1969 AUS) byl členem PKO (Pražského komor. orch. bez dirig.) .R.1972 založil Nové smyčcové kvarteto a v témže roce se stal prof. Teplické konzervatoře, odkud r. 1974 přešel na Plzeňskou konzervatoř. Následkem autohavárie r. 1975 ukončil koncertní činnost (kvarteto pokračovalo s primariem P. Hůlou jako Kocianovo kvarteto). V následujících letech byl pedagogem na Escuela Superior de Música y Dansa v Mexiku, LŠU Voršilská v Praze, Keski-Suomen konservatorio a Mikkelin musiikkiopisto ve Finsku. R. 1992 zpracovával v Praze spec. zadání MŠMT ČR na téma vysokého uměl. školství. Tehdejší hrozba zrušení základního uměleckého školství jej přiměla stát se r. 1993 ředitelem ZUŠ (Praha Smíchov), v letech 1993-2012 byl předsedou Ústřední umělecké rady ZUŠ ČR. 2009 mu byla udělena cena AZUŠ ČR „Za významný přínos atd.“ Po několika operacích levé ruky, od r.1981 do r. 1992 opět občas koncertoval. Od r. 2016 je členem neformální skupiny „Pondělníci“. Nyní se věnuje pouze skladbě a hudební publicistice. Jeho celoživotním koníčkem je tvorba karikatur, koláží a slovních hříček.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.