čtvrtek, 21. červenec 2011

Stále sympatický Paul Badura-Skoda

Napsal(a) 

Paula Baduru-Skodu jsem poprvé slyšel někdy koncem sedmdesátých let. Pamatuji se, že působil na pódiu neobyčejně sympaticky, ale zároveň mne také tenkrát velmi překvapilo, že „řemeslná“ úroveň jeho hry zdaleka neodpovídala jeho věhlasu. Letos oslaví Paul Badura-Skoda 84. narozeniny a lze jej bezpochyby považovat za žijící legendu. Jeho recitál (Rudolfinum, Praha, 30. 4. ), zařazený na závěr cyklu Světová klavírní tvorba FOK, se nesl ve znamení Vídně: Badura Skoda je vídeňským rodákem, hrál na klavír vídeňské značky Bösendorfer (který firma zapůjčila na letošní klavírní soutěž Pražského jara) a program sestavil převážně z děl vídeňských skladatelů. Mozartovu Fantazii c moll KV 475, jíž zahájil své vystoupení, hrál s velkým nasazením a s mnoha působivými místy, ale bohužel nebylo možné přeslechnout, že se ve skladbě přihodilo leccos, co by se profesionálovi přihodit nemělo. Přesto však provedení budilo jakýsi zvláštní dojem „autentické interpretace“, možná i díky nástroji, který má komornější tón než Steinway. Po Mozartovi následovala málo hraná Beethovenova Polonéza C dur, op. 89 . Skladba spíše salonního charakteru vyzněla obdobně jako Mozartova Fantazie: s řadou hezkých míst, ale také s řadou míst značně problematických. A nejinak tomu bylo i v Beethovenově Sonátě As dur, op. 110, v níž pianistovi kupříkladu vyšel neobyčejně krásně v závěrečné větě začátek fugové části v inverzi, ale kde se hned poté dělo tolik podivného, že nad tím už jen sotva bylo možné přimhouřit oči. Po přestávce uvedl umělec Fantazii na flamencové rytmy, kterou pro něho napsal v roce 1973 švýcarský skladatel Frank Martin. Ve skladbě se střídají meditativní a taneční plochy a po technické stránce se v ní pravděpodobně může mnoho věcí ztratit. Skutečný obdiv si zaslouží to, s jakou mladistvou vitalitou hrál Badura-Skoda divoké taneční rytmy. Svůj recitál uzavřel Schubertovou Sonátou B dur, D960. Rozsáhlé dílo s překrásnými melodickými nápady poskytlo pianistovi velký prostor pro to, aby své umění předvedl v tom nejlepším světle: velice hezky vyzněla například volná věta, svůj půvab měly i krajní části scherza. Ale stejně tak bylo v této skladbě i více prostoru pro pianistické podivnosti: počínaje kuriózní vynechanou osminou hned na začátku hlavního tématu první věty a konče sešmírovanými pasážemi ve větě finální. Přestože posluchači slyšeli během večera leccos, co by mladším pianistům asi sotva tolerovali, působil kupodivu Badura-Skoda opět velmi sympaticky. Sklidil velký potlesk, za nějž se poděkoval dvěma Impromptus z Schubertova opusu 90. Hrál je s lehkostí a s espritem, leč technicky zcela v intencích toho, co znělo po celý večer. Nejsem si příliš jistý, zda je nutné zvát do Prahy umělce, kteří jsou tak daleko za zenitem, přesto – vzhledem k věku klavíristy – považuji celý recitál za výkon, před kterým je nutno smeknout.

Věroslav Němec

Hudební editor a redaktor, klavírista (bývalý), pedagog (bývalý), muzikolog, hudební publicista. V letech 1975–2000 pracoval v hudebním nakladatelství Supraphon (1989–91 šéfredaktor, 1998–99 ředitel, 1999–2000 místopředseda představenstva). Od roku 2000 je šéfredaktorem hudebního nakladatelství Amos Editio, které v roce 2012 získalo pod jeho vedením prestižní Cenu České hudební rady. Jako pianista vystupoval v klavírním duu se svou manželkou Jitkou. S časopisem Harmonie spolupracuje od roku 1999. Ve svých textech, jichž vyšlo v Harmonii přes 500, se věnuje především klavírní interpretaci.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 700

Novinky emailem

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.