„Pro vás je to asi trochu neobvyklé… Zato pro mě – je to neobvyklé hodně,“ komentovala Magdalena Kožená s úsměvem svůj koncert s Melody Makers Ondřeje Havelky, když se objevila před publikem. Vyprodaný večer v sále Jupiter ve Velkém Meziříčí na festivalu Concentus Moraviae byl 21. 6. premiérou. Následují Hamburk, Berlín, 28. června Praha, pak Katowice a dvakrát Londýn.
Písně Cola Portera, meziválečného amerického muzikálového autora, trefila pěvkyně ve svém bezprecedentním úkroku od obvyklého repertoáru velmi přesně. Už v klasice se Kožená, zejména v rámci svých rezidencí letošního roku, ale vlastně trvale ukazuje jako velmi flexibilní a hodně mnohostranná – známe ji z barokního repertoáru z jemných písní s drnkacími nástroji i z dramatických scén s větším orchestrem, známe ji z komorního písňového i ze symfonického repertoáru, známe ji v opeře jako Juliettu, Mélisandu i jako Carmen, dříve také v Mozartovi. Společným výletem s protagonisty autentické interpretace dobového swingu ukázala ještě víc. Převtělila se do vemlouvavě zpívající a hovořící hvězdy nakažlivé americké hudby, přestože zároveň zůstala svá.
Předávat text a jeho emoce ve velmi jemných nuancích a proměnách prostřednictvím dikce a mimiky umí Magdalena Kožená skvěle už dávno z barokní hudby. Nečiní ji proto potíže s přirozeným prožitkem interpretovat také lehce sladkobolné i soucitně realistické a pobaveně nadsazené příběhy písní z 20. a 30. let. A protože k tomuto typu koncertu patří, aby také mezi písněmi hovořila, pustila se i do kombinace jemné ironie a civilní osobní roviny.
Když nejprve česky přibližovala a pak anglicky zpívala, proč Miss Otis nemůže dnes přijít na lunch, bylo to neodolatelné nejen pěvecky a hudebně, ale i moderátorsky. Hity Cole Portera jako Ev´ry time we say goodbye, Love for sale, Night and day a desítka dalších měly stylovou poetiku, ale každý svůj vlastní výraz. Sólistka dokázala zpěvem opravdu vyprávět a použít temnější rejstříky hlasu bližší řeči, ale nevzdala se úplně ani umělejší sopránové polohy a stylizovanějšího vokálního projevu, aniž by přehrávala nebo sebeméně sklouzávala do operního klišé. Evidentně se dobře vyrovnala se zpěvem na mikrofon. A také zahrála jednu mezihru na klavír a zatančila. To vše s mimořádným vkusem, prostě a s úsměvem.
Repertoár pro celý večer aranžoval kapelník Melody Makers, trumpetista Juraj Bartoš. Orchestr si samozřejmě jako celek i v nesčetných sólech krásně zahrál a nenechal stranou ani své obvyklé jemné klauniády, jejichž původcem je nejvíc ze všech pianista Miroslav Lacko. Řada přišla i na pár instrumentálních skladeb a na dvě sólové písně Ondřeje Havelky, který se s publikem podělil i o své parádní číslo se stepováním na písku, sand dance. A když Kožená s Havelkou na konci první i druhé půle koncertu zazpívali a jako dva rození komedianti také zahráli duet, nejprve Let´s misbehave (Pojďme si zařádit) a potom You´re the top (hádka naruby s pantomimickým telefonováním), dobře vygradovaný program dostoupil vrcholu. Podařil se milý, zábavný komorní večer, prezentující přímočaré jazzmeny a jejich roztomile slušného frontmana s pěveckým hostem, který se jim obdivuhodně přiblížil.
