sobota, 25. červen 2005

Speciální Hilliardi

Napsal(a) 

Speciální Hilliardi Speciální Hilliardi
Kdo neměl to štěstí slyšet Hilliard Ensemble v roce 1995 v rámci Pražského jara, mohl si letos svůj deficit vynahradit na téměř totožném koncertu v pražském kostele sv. Šimona a Judy (cyklus FOK Stará hudba, 15. 2.). I zde se večer skládal ze skladeb Kodexu Speciálník , navíc zaznělo několik drobnějších ukázek z Franusova kancionálu . V první polovině koncertu zazněla díla z tzv. archaického repertoáru Speciálníku (14. nebo počátek 15. století) včetně Buď Bohu chvála a čest neznámého autora Gontráška a několika skladeb Petra Wilhelmi de Grudenz. Ve druhé části zaznělo například slavné moteto Josquina Desprez Ave Maria virgo serena nebo části anonymního mešního cyklu "Petite camusette" , jejíž zajímavostí je, že neobsahuje podle utrakvistického ritu Agnus a část Credo zcela postrádá pasáž Crucifixus .

Zpěváci David James (kontratenor), Rogers Covey - Crump (tenor), Steven Harrold (tenor) a Gordon Jones (baryton) naplnili zvýšené očekávání publika především v první části koncertu. Podobně jako u nahrávek i zde oslňovali instrumentálním a plastickým zvukem svých hlasů, které se k sobě skvěle pojí (nový tenorista Steven Harrold jako by s kolegy zpíval desítky let), zároveň si ale každý zachovává svou osobitost. Provedení vícehlasých skladeb bylo výrazově vyrovnané, míra práce s hláskami, slovy a podobně byla zvolena "tak akorát", tempa volili interpreti spíše pomalejší, i když ne tak extrémně jako třeba Anonymous 4. Ve druhé, značně náročnější polovině koncertu se už na zpěvu projevila trochu únava. Desprezovo moteto i mše jsou díla vyžadující naprostou koncentrovanost a zpěvák si při nich nemá kde odpočinout, možná by tedy poskládání programu jinak než chronologicky bylo lepší. Nicméně "Hilliardi" naživo byli posluchačsky i divácky velkým zážitkem, zpěváci totiž udržují s publikem kontakt, na pódiu se chovají nesterilně, sálají energií a pohodovostí. Svůj výkon navýšili dokonale provedeným přídavkem z díla A Hilliard Songbook soudobého autora Pierse Hellawella na text malíře Nicholase Hilliarda ze 16. století, po němž je soubor pojmenován. Škoda, že "Hilliardi" nezpívali v Praze víc soudobé hudby.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 700

Novinky emailem

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.