„Přijde smrt a bude mít tvé oči“, to je místo, které utkví při poslechu Vokální symfonie Vladimíra Sommera v paměti navždy. Případně ještě jiné – výkřik „Proč koníčka ubili?“ v závěru stupňované drastické scény z ruského kulturního odkazu… Nesmírně působivé hudební obrazy spojené s verši hodnotných literárních předloh ožily ve Smetanově síni při abonentním koncertu Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK (8. 3.) s intenzitou, kterou čas neumenšuje. Dílo z roku 1958 zůstává osobitou reflexí tehdejších tísnivých společenských poměrů i nadčasovým uměleckým počinem. Autorizovaný odkaz tohoto tvůrce, od jehož úmrtí uplyne letos 15 let, sestává z několika málo skladeb, ty však mají v čele s Vokální symfonií nezpochybnitelnou hodnotu a zaručenou posluchačskou odezvu. Že se v jejím provedení nyní objevila jako sólistka Dagmar Pecková , má svou logiku – zpívala v ní i na počátku své umělecké kariéry. A že jde o repertoár, který svou vážností a výrazovou hloubkou a intenzitou jejímu interpretačnímu uměleckému profilu (ztělesňovanému asi nejlépe Mahlerem) přesně odpovídá, není třeba příliš zdůrazňovat. Pod rozevlátou taktovkou Petra Altrichtera Sommerova hudba zazněla naprosto přesvědčivě. Od expresivně disonantního úvodu skladba záhy spěje k čím dál pročištěnější, větší a údernější jednoznačnosti, k šostakovičovsky zdrcující pravdivosti – a tohoto výkladu se jí plně dostalo. Vedle hluboko posazeného dramatického sóla se skvěle uplatnil Pražský filharmonický sbor i recitátor Jan Kačer . Snad jen kouzel s amplifikací mohlo být méně – zdálo se, že vedle nutného zvýraznění jeho hlasu nechtěně postihla i zbytek provozovacího aparátu. První polovinu večera orchestr předtím pěkně otevřel Musorgského Nocí na Lysé hoře a s Martinem Kasíkem uměřeně stylovým podáním Beethovenova 4. klavírního koncertu .
