úterý, 22. březen 2016

Snímání z kříže a návrat Františka Xavera Richtera k životu

Napsal(a) 

Roman Válek, foto Petr Francán Roman Válekfoto: Petr Francán

S velkým očekáváním jsem vyhlížel provedení čerstvě restaurovaného díla Františka Xavera Richtera La deposizione dalla croce di Gesù Cristo, které bylo představeno 21. března 2016 v kostele sv. Janů. Jedná se o pašijové oratorium pro sólové hlasy, sbor a orchestr rozdělené do dvou aktů. Prvnímu aktu předchází instrumentální Introduzione o třech krátkých částech. Jedná se o další dílo F. X. Richtera, které Czech Ensemble Baroque, orchestr specializující se na historicky poučenou interpretaci tzv. staré hudby, pod vedením dirigenta Romana Válka nastudoval. S Richterovým Requiem sklidilo těleso nemalý (a zcela zasloužený) úspěch a i počet prodaných nosičů prozrazuje, že o tohoto českého skladatele je ve světě stále živý zájem. Je tedy pochopitelné, že orchestr hodlá v práci na Richterově díle i nadále pokračovat.  Novodobá světová premiéra, jak tento počin orchestr sám nazývá, však má úkol mnohem těžší. Musí dokázat obhájit dílo. Pojďme si tedy povědět, do jaké míry se tento záměr podařilo naplnit a jaké radosti a strasti nám koncert přinesl.

Předně je třeba si přiznat, že kostel sv. Janů není prostorem s vysněnou akustikou, kde by nezesilované nástroje vyzněly stejně konkrétně v přední i zadní částí budovy. Tento rozdíl není ani v nejmenším zanedbatelný, jak jsem se osobně přesvědčil v první půli programu kdy, přestože jsem byl ještě víceméně v polovině kostela, jsem musel napínat uši, aby mi snad něco neuniklo. Nechci si ani představovat zoufalství těch za mými zády! Nutno však také dodat, že v přední části kostela byl zvuk plný a konkrétní, což by však mělo být samozřejmostí. 

Foto Petr Francán Foto Petr Francán

Samotné dva akty oratoria se ve svém přístupu také podstatně liší a dalo by se říci, že i stojí proti sobě. Zatímco první část je mírnější, lyričtější a chudá na expresivnější výrazy (s výjimkou sborů na začátku představení a před přestávkou), druhá část obsahuje mnohem více napětí, dramatičnosti a snad i jisté opernosti, která v části první do jisté míry absentovala. Vezmeme-li navíc v potaz, že dílo není nijak závratně kontrapunktické (rozhodně ne jako dílo např. Bachovo), ale obsahuje spíše typické barokní sekvence a relativně klasické harmonické spoje, může se snadno do posluchačova vědomí místy vkrást lehká forma otupělosti až nudy. Část druhá však všechny pochyby rozhání, je údernější, dramaticky pregnantnější a obecně hudebně zajímavější.

Orchestr neměl s partiturou žádné výraznější problémy, jen občas se stalo, že ne všichni hráli úplně čistě a jedenkrát jsme byli svědky roztomilého škobrtnutí ze strany hornů, ale to se dá bez těžkého svědomí odpustit.

Foto Petr Francán Foto Petr Francán

Ze sólistů nejvíce zazářil Philippe Mathmann v roli Jana, jehož árie Resto Cieca di core e di mente z druhého aktu byla vrcholem celé skladby. I když i u něj se v prvním aktu objevila sem tam drobná intonační nesrovnalost, ale nejednalo se o nic zásadního. Kateřina Kněžíková jako Magdaléna byla přesvědčivá a vládla plným a barvitým hlasem, tolik potřebným pro tuto roli. Skvělé výkony podali také Piotr Olech (Šimon) a Lenka Cafourková Ďuricová (Nikodém). Ze všech sólistů podal nejméně přesvědčivý výkon Marcus Ulmann (Josef), který při výše položených tónech působil dosti tence a svůj hlas uměle tišil a nenechal jej vyznít naplno, přestože víme, že je toho technicky schopen. Vzhledem k vynechání jeho závěrečné árie Ah se pura piu nel Core můžeme předpokládat, že Marcuse Ulmanna zachvátila náhlá hlasová indispozice. Přesto svůj part odzpíval na vysoké úrovni.

Koncert si vysloužil velký potlesk ve stoje. Zdá se tedy, že se Richterovo oratorium La deposizione dalla croce di Gesù Cristo dokázalo obhájit. Orchestr čeká nahrávání CD u firmy Supraphon, nemusíme se tedy obávat, že bychom si toto zajímavé Richterovo dílo nemohli již vícekrát poslechnout. Je také povzbuzující vidět, že přestože se nejedná o větší částí populace sledovaný hudební proud, sponzoři jako Ministerstvo kultury ČR, Jihomoravský kraj, Magistrát města Brna, Státní fond kultury ČR nebo Lékárna U Černíků Třebíč se neostýchají přispět k realizaci tohoto smělého projektu. Přeji jim tedy, ať se nahrávání vydaří a gratuluji k přivedení dalšího ztraceného uměleckého díla zpět k životu.

Lukáš Pavlica

Absolvoval magisterský obor Hudební věda na Masarykově univerzitě, v současné době studuje pod vedením doc. PhDr. Jany Perutkové, Ph.D., doktorský studijní program. Aktivně se věnuje publicistické a kritické činnosti, kromě externího dopisovatele pro časopis Harmonie zastává místo redaktora portálu Brno – město hudby. Spolupráci navázal rovněž s hudební revue Opus musicum nebo magazínem vysokých škol Universitas. Kromě publicistické činnosti a výzkumu se okrajově věnuje také hudebnímu aranžérství a spolu s dalšími skladateli a hudebníky instrumentoval a natočil CD Hudebníček cílící na rozvíjení melodického a rytmického cítění u dětí do čtyř let.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.