čtvrtek, 10. březen 2016

Sněhová královna: Překrásné království ledu, drahokamy i přírodní scenérie

Napsal(a) 

Sněhová královna, foto Hana Smejkalová Sněhová královnafoto: Hana Smejkalová

Tak jako kostým titulní postavy zdobí třicet tisíc drahokamů, tak nádherné je celé baletní nastudování Sněhové královny, jehož první premiéra se uskutečnila 3. března 2016 ve Státní opeře Praha.

Autorem baletní verze známé pohádky dánského spisovatele Hanse Christiana Andersena je současný britský choreograf Michael Corder (rodák z Londýna), který ji v roce 2007 vytvořil pro Anglický národní balet (ANB). Choreografie vznikala „na těla“ tamních tanečníků a není neznámou, že role Sněhové královny byla tehdy „ušita“ pro českou primabalerínu Darju Klimentovou, tehdejší hvězdu ANB. Ale nepředbíhejme. Inspiraci k vytvoření celovečerního baletu čerpal Corder v hudbě Kamenného kvítku ruského skladatele Sergeje Sergejeviče Prokofjeva a v Andersenově pohádkové předloze.

Právě Kvítek, respektive zejména jeho hudba (hudba je Corderovi vždy hlavní a ústřední inspirací), mu natolik učaroval, že jej chtěl uvést na jeviště, ale z komerčních důvodů k tomu nedošlo. Přesto je Corderova koncepce Sněhové královny do jisté míry s Kamenným kvítkem propojena. Vypráví příběh dvou mladých zamilovaných lidí (u Andersena jde o děti) Gerdy a Kaje, žijících na vesnici uprostřed malebné přírody, jimž do života zasáhne vládkyně zimy – Sněhová královna. Právě tyto dva světy se během večera vzájemně prolínají, aby na jeho konci mohlo zvítězit dobro nad zlem, opravdová láska nad vztekem a mocí.  

Sněhová královna, foto Hana Smejkalová Sněhová královnafoto: Hana Smejkalová

Hudební složka je vystavěna ze dvou třetin právě z Kamenného kvítku, zbývající části byly vybrány z dalších Prokofjevových děl – oper Vojna a mír a Zásnuby v klášteře a z Páté symfonie. Autorem tohoto umně prokofjevovsky laděného „mixu“, je úspěšný anglický skladatel Julian Philips, rodák z Walesu. Brilantní hudební nastudování je dílem Václava Zahradníka, který byl zároveň dirigentem premiéry.

Corderovo baletní libreto je členěno do tří jednání, která i s přestávkami trvají dvě a tři čtvrtě hodiny. Časová a v neposlední řadě i technická náročnost nastudování nemají na kvalitu a sílu nastudování nejmenší vliv. Naopak – skýtají divákovi neobyčejnou možnost se doslova “nabažit“ dnes nepříliš často uším, očím i duši lahodící a po všech stránkách do nejmenšího detailu propracovaného provedení.

Jedním z pilířů Corderova zpracování je skutečnost, že se mu podařilo do každého ze tří jednání dostat výstupy hlavních představitelů – královny i mladého zamilovaného páru, Gerdy a Kaje. Celé představení tak nabízí ucelený děj, naplněný krásnými scénami z obou pomyslných světů – měnící se venkovské přírodní scenérie i magického království zimy, ledu a chladu. Jediné, v čem snad zůstala nepatrná rezerva, je dramatické napětí, kterého mohlo být v pomyslném „ledovém dramatu“ možná o něco více, ale přesto se má divák nač dívat od začátku až do konce.

Sněhová královna, foto Hana Smejkalová Sněhová královnafoto: Hana Smejkalová

Obsazení první premiéry nabídlo propracované charaktery všech postav. Do titulní role královny si Corder vybral mladou sólistku Alinu Nanu moldavského původu, která se svými fyzickými dispozicemi a způsobem tance nejvíce blíží Klimentové, pro niž byla vytvořena. Naně role jednoznačně sedí – dává jí potřebnou strohost, nepřístupnost i povýšenost, její taneční provedení je přesné, úderné a zároveň noblesní. V umocnění s oslnivou diamantovou čelenkou a studeně až ledově působícím kostýmem ledové královny představuje dokonalé ztělesnění vládkyně zimy. Její protipóly, dospívající pár – Gerdu a Kaje, skvěle ztvárnili Magdaléna Matějková a Ondřej Vinklát. Oba ve svých postavách dokonale ztělesňují krásu mládí a lásku. Z dalších nelze opomenout skvělý výkon vynikající vysoké tanečnice Michaely Wenzelové v roli cikánské dívky. Poutavě a noblesně působí i tančící vlci v podání Michala Štípy a Mathiea Rouauxe.

Specifickou a doslova nejkrásnější složkou nastudování je výprava Marka Baileyho, na níž pracoval více než rok, a je to znát. Nádherné scenérie, dřevěné chalupy, kostýmy vesničanů prodchnuté ruskými lidovými kroji v kontrastu s ledovým palácem, královnou, jejími skřítky, roztomilými liškami a elegantními vlky. I kostým královny nese „ruské prvky“, jaké známe z klasických ruských pohádek. Vše vytváří půvabnou iluzi prostředí od letní vesnice po ledové království využívající každičký detail k dokonalosti a síle celkového dojmu. V kostýmech se snoubí cit pro charakteristiku jednotlivých postav, důmyslnost propracování, důvtip a tolik potřebná pohádkovost.

Taneční pohádka nastudovaná baletním souborem Národního divadla pro diváky od tří do sta let bezpochyby uchvátí překrásnou scénou umocňovanou světelným designem, strhujícím brilantně provedeným klasickým tanečním jazykem a samozřejmě lahodnou Prokofjevovou hudbou.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.