pátek, 1. květen 2015

Slyšet hudbu znamená pochopit její strukturu. Koncert Matematika a hudba uzavřel letošní Krásu dneška.

Napsal(a) 

Dramaturg a moderátor Petr Kofroň, foto PKF Dramaturg a moderátor Petr Kofroňfoto: PKF

V úterý 28. 4. se v Experimentálním prostoru NoD uskutečnil poslední koncert sezóny cyklu Krása dneška PKF - Prague Philharmonia. Na programu se objevila díla řeckého hudebního skladatele Iannise Xenakise. Celý večer naposledy moderoval umělecký ředitel Opery Národního divadla Petr Kofroň a hostem večera se stal Mirko Rokyta, proděkan pro matematiku MFF UK.

Koncert s názvem Matematika a hudba si vytkl cíl, představit koncept hudby, která je založena na matematických principech. Právě tento koncept vytvářel ve velkém Iannis Xenakis. Zčásti se stal i průkopníkem nové matematické podstaty v hudbě, a to skrze stochastickou hudbu, která využívá matematická pravidla pravděpodobnosti, aleatoriky  či tzv. Teorii her. Přínosem Xenakise, nejen skladatele, ale i významného architekta, byl poznatek, že každá umělecká výpověď může být realizována prostřednictvím matematické aplikace v kterémkoli druhu umění (v tomto případě architektura-hudba). Díky tomu je možné tedy aplikovat jednu disciplínu v nějaké druhé.

Na koncertě byly představeny čtyři skladby: Evryali pro sólový klavír (1973), Mikka pro sólové housle (1971), Hunem-Iduhey pro housle a violoncello (1996) a Akea pro klavír a smyčcový orchestr (1986). Všechny tyto skladby jsou jakými konfrontacemi zdánlivých protipólů chaosu a řádu. To už jsme slyšeli, jak to později vysvětlil Kofroň, již v první skladbě.

Fama Quartet, foto PKF Fama Quartetfoto: PKF

S posluchači se zabýval mimo jiné i otázkou, kde se přesně nachází hranice mezi chaosem a řádem. Podobně jako u počátku deště je možné pozorovat nepravidelné zvuky dopadajících kapek na zem a za chvíli již pravidelné „provazy vody“, tedy v začátcích deště chaos a postupný řád, je i hudba Xenakise jakýmsi bojem těchto dvou entit. Navíc i chaos v sobě může obsahovat řád, nejedná se o úplné protiklady. Podobně je možné uvažovat o prostorovosti skladby, tzn. o recepci hudby jako hudební vjemy z různých světových stran, shora či zespoda, z vnějšku či vnitřku. V momentu, kdy zazněl opakovaný hlasitý akord v klavíru a klavírista ho nechal znít dál, jsme byli konfrontováni de facto s hudbou vevnitř v klavíru.

Tyto kompoziční techniky, které byly považovány za „jiné“ (spíše jiné než nové),  působí samozřejmě i na lidské psychično a estetično. Jsme v klidu, nebo cítíme jisté vzrušení, či nervozitu? Při poslední skladbě, zvukově pravděpodobně nejsložitější a pro soustředěný poslech nejtěžší, si někteří posluchači poposedávali či jakkoli jinak dávali najevo své rozčarování či nejméně jakousi nejistotu, kterou jim poslech nabídl. I všechny tyto procesy souvisejí s matematikou, či přesněji řečeno s matematicko-hudební akustikou.

Přípravy a plánování před koncertem, foto PKF Přípravy a plánování před koncertemfoto: PKF

Jak vysvětlil M. Rokyta: „Slyšet hudbu znamená být schopen vnímat chvění vzduchu a být schopen dekódovat, rozložit a interpretovat jeho strukturu.“ To znamená, že hudbu neposuzujeme jen podle našeho rozumu či myšlení, ale především na základě dekódování  frekvence kmitů, pomocí které naše ucho hudbu vnímá. Čím složitější slyšíme akordy a  jsme nuceni si vytvořit komplikovanější graf přijetí zvuku, tím je pro nás těžší tuto hudbu rozložit na jednodušší elementy a pochopit ji. Proto jsme si už podvědomě vytvořili jakési pozitivní vnímání hudby (jednodušší  zvuky - konsonantní akordy) a negativní vnímání hudby (složitější zvuky - disonance apod.). Vyvstává jen otázka, do jaké míry se můžeme naučit měnit své negativní vnímání na to pozitivní a jak si lze osvojit pochopení složitějších struktur pro pochopení celku. K tomu se nabízí bonusová otázka, kde se nachází naše hranice mezi tím pozitivním a tím negativním. Kde všude ještě vidíme řád a kde už jenom chaos? Není ten chaos přeci jenom organizovaná směs zvuků, která je vlastně zcela logická?

V duchu podobných úvah proběhl celý koncert. Hudebně nás provázelo mužské těleso Fama Quartet, které mistrně provedlo všechny čtyři uváděné skladby. Přestože napětí ve skladbách bylo velice patrné, hráčům se perfektně podařilo spolupracovat jeden s druhým a vzájemně se doplňovat.

Ke konci byli posluchači pozváni na následující sezónu Krása dneška 2015/16, která začne v říjnu. Zároveň se s tímto cyklem rozloučil i Petr Kofroň, jenž stál dramaturgicky v čele Krásy dneška již několik let a v tuto chvíli z tohoto postu odchází. Povzbudil nás jako jeho pokračovatele a vyprosil si pro nás „Boží požehnání“.

 

Komentáře

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.