středa, 13. březen 2013

Slavná tradice pokračuje

Napsal(a) 

Nejlepší Brahmsův kvartet je od Zemlinského, foto Tomáš Bican/Zemlinsky Quartet Nejlepší Brahmsův kvartet je od Zemlinskéhofoto: Tomáš Bican/Zemlinsky Quartet

Zemlinského kvarteto (František Souček, Petr Střížek, Petr Holman, Vladimír Fortin) je jedno z našich nejmladších smyčcových kvartet (zal. 1994), které za poměrně krátkou dobu dosáhlo úrovně a originality svých i o generaci starších úspěšných kolegů. A podobně jako například stejně mladé Haasovo kvarteto jsou laureáty mezinárodních soutěží, získali významná ocenění a nyní se přes stále náročnější globální konkurenci těší zaslouženému zájmu mezinárodních pódií. Tyto a podobné soubory jsou svědectvím o pokračující slavné české kvartetní tradici a jsou skutečně reprezentativní vizitkou české hudebnosti ve světovém kontextu. V širším významu lze smyčcové kvarteto a vůbec jakýkoliv vynikající komorní soubor chápat i jako příklad a důkaz toho, že když se tvůrčí individualita jednotlivců tvořivě propojuje do jednoho společného celku, není tím nijak omezena a ku prospěchu obojího vyniká ještě účinněji. Na svůj abonentní koncert č. 2431 Český komorní spolek pro komorní hudbu nejprve ohlásil česko-rakouské Schulhoffovo kvarteto. Nemoc však záměr zmařila, a tak 6. února v Dvořákově síni Rudolfina zazněly nástroje Zemlinského kvarteta, nositelů Ceny ČSKH (2005). Jejich výkon splnil očekávání a toto kvarteto se ukázalo být plnohodnotnou náhradou původního záměru. Čtyřvětý Smyčcový kvartet F dur op. 18 č. 1 třicetiletého Ludwiga van Beethovena je součástí šestidílného cyklu, věnovaného hudebnímu mecenáši knížeti Lobkowitzovi. Beethoven zde vědomě navazuje na Haydnův odkaz, ale rozšiřuje jej dále o nové prvky svého hudebního výraziva. Zvláště v tomto díle lze slyšet déjà vu jeho pozdějších světů. Projev Zemlinského kvarteta se vyznačuje ušlechtilou noblesou s uměřenou vyvážeností zvuku a dynamiky. Jemně a citlivě odstíněné nuance zvýrazňovaly kontrast nepředimenzované dramatičnosti. V Adagio affetuoso ed appasionato jakoby předjímá romantické vyjadřování. V provedení Zemlinského kvarteta vyznělo Adagio jako hluboce jímavá a dramatická balada a skutečně navozovalo sugestivní představu tragické scény v Juliině hrobce. Scherzo – Allegro bylo zahráno možná v až příliš svižném molto . Podobně však Beethovenova Scherza rozbíhal i Toscanini. Závěrečné Allegro pak svými precizními šestnáctinami doslova perlilo. Třívětý Smyčcový kvartet č. 3, H 183 Bohuslava Martinů v koncertních síních dosud zní zřídka. Ač je z jeho kvartet nejkratší (cca 12 min.), výrazně se odlišuje od jeho typického vyjadřování. Martinů jej dokončil roku 1929 v Paříži a zcela zřejmě si na něm chtěl vyzkoušet kompoziční techniky tehdejší avantgardy. Vědomě experimentální a racionální konstrukce díla využívá prvky tonality i atonality k zajímavým disonancím a barevným rytmizovaným črtám a plochám, používá hru col legno , sul ponticello, pizzicato, flageolety apod. pro efekty u Martinů jinde neslýchané. Zemlinovci složité dílo rozehráli s velkým pochopením, v plném lesku jeho barev a tvarů. Allegro zaznělo v působivě vystavěném dynamickém oblouku od počátku až k poslednímu rafinovanému ztišení do akordu v pizzicatu . V Andante dominovala krásným zvukem violová sóla, závěrečné Vivo vitální dynamičností výrazu krajních částí připomínalo rozjetý Honeggerův Pacific 231. Felix Mendelssohn-Bartholdy napsal čtyřvětý Smyčcový kvartet e moll op. 44 č. 2 roku 1837, jako čtvrtý z celkem sedmi. V druhé polovině 20. stol. byla tato díla nepochopitelně opomíjena, nyní však zažíváme jejich opětovný návrat na koncertní pódia. Představují jednu z nejčistších a nejpůsobivějších podob raného romantismu. Mendelssohn snad nejvíce ze všech romantiků zní radostnou mladistvou vitalitou a čistou, nebolestínskou citovostí. Zemlinského kvarteto tuto charakteristiku svým způsobem interpretace i virtuozitou přesvědčivě zvýraznilo a potvrdilo. Závěrem nemohu opomenout zmínku o velmi vtipné a vkusné kvartetní úpravě Skočné ze Smetanovy Prodané nevěsty od violisty Holmana, se kterou se v jiskřivě bravurním přídavku s nadšeným publikem rozloučili.

Pravoslav Kohout

Narodil se 27. 11. 1943 v Praze. Otec byl cellista (Smetanovo kvarteto) a matka klavíristka. Od 6 let se učil na housle u prof. dr. Josefa Micky, později u něj na Pražské konzervatoři. R. 1962 byl přijat na AMU (prof. dr. Alexandr Plocek), od r. 1963 do r. 1969 studoval na Moskevské konzervatoři P.I.. Čajkovského u prof. Galiny V. Barinové. Po povin. vojen. službě (1969 AUS) byl členem PKO (Pražského komor. orch. bez dirig.) .R.1972 založil Nové smyčcové kvarteto a v témže roce se stal prof. Teplické konzervatoře, odkud r. 1974 přešel na Plzeňskou konzervatoř. Následkem autohavárie r. 1975 ukončil koncertní činnost (kvarteto pokračovalo s primariem P. Hůlou jako Kocianovo kvarteto). V následujících letech byl pedagogem na Escuela Superior de Música y Dansa v Mexiku, LŠU Voršilská v Praze, Keski-Suomen konservatorio a Mikkelin musiikkiopisto ve Finsku. R. 1992 zpracovával v Praze spec. zadání MŠMT ČR na téma vysokého uměl. školství. Tehdejší hrozba zrušení základního uměleckého školství jej přiměla stát se r. 1993 ředitelem ZUŠ (Praha Smíchov), v letech 1993-2012 byl předsedou Ústřední umělecké rady ZUŠ ČR. 2009 mu byla udělena cena AZUŠ ČR „Za významný přínos atd.“ Po několika operacích levé ruky, od r.1981 do r. 1992 opět občas koncertoval. Od r. 2016 je členem neformální skupiny „Pondělníci“. Nyní se věnuje pouze skladbě a hudební publicistice. Jeho celoživotním koníčkem je tvorba karikatur, koláží a slovních hříček.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 700

Novinky emailem

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.