pátek, 9. září 2022

Skvostné zahájení 12. Novofestu

Napsal(a) 

Jan Mráček, Lukáš Klánský, foto Jaromír Tužil Jan Mráček, Lukáš Klánskýfoto: Jaromír Tužil

Vynikající houslista Jan Mráček, dnes právem oceňovaný jako jeden z nejlepších, zahájil spolu s klavíristou Lukášem Klánským nový ročník renomovaného koncertního cyklu Novofest, pořádaného ve Velkém sále Novoměstské radnice v Praze. V úterý 6. září nadchl Jan Mráček zcela zaplněný sál Novoměstské radnice mistrovským podáním dramaturgicky zajímavě sestaveným programem svého recitálu, který po loňské pauze konečně mohl přednést posluchačům. Jan Mráček již od svých začátků zaujal výrazným talentem, s nímž sklízel v nejrůznějších soutěžích jeden úspěch za druhým, v pouhých 19 letech zvítězil také v soutěži Pražského jara. Otevřel se mu celý svět, studoval ve Vídni, začal koncertovat v zahraničí, ale přes všechny úspěchy stále zvažuje své studium a koncertní působení velmi racionálně. Špičkový houslista je bytostně prodchnutý hudbou a na jeho hře je znát, že vyzrálý výkon, s nímž přednesl repertoár připravený k zahajovacímu koncertu Novofestu, vychází z jeho niterného vztahu, který si dokáže vytvořit ke každé skladbě. Klavírista Lukáš Klánský, vynikající sólista a komorní hráč i pedagog, je dlouholetým společným vystupováním propojen s houslistou Mráčkem báječným souzněním a radostí, s níž oba přenášejí na posluchače své hudební umění.

První skladbou večera byla Sonáta pro klavír a housle G dur K 301 Wolfganga Amadea Mozarta. Soubor šesti sonát z let 1777–78 byl skutečně původně určen pro clavicembalo a housle a v rukou pánů Klánského a Mráčka dostala Sonáta G dur náležité dimenze radostné, virtuózní a technicky přirozeně precizně podané skladby s lehkostí a vytříbeným předáváním hlavních témat mezi klavírem a houslemi. Mozart byl zábavný, milý, ale jako vždy v rukou znalých umělců také s náročnými i hlubšími myšlenkami přetavenými v noblesní virtuozitu. Jednu z raných skladeb Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, Sonátu pro housle a klavír f moll, op. 4, psal ještě mladičký autor, a proto snad nepatří k často uváděným. Přesto dílo ovlivněné studiem velkých mistrů baroka i klasicismu a také zkušeností mladého autora z cest do přírody přednesli umělci s bohatou výrazovou škálou emocí a barev; dodali Mendelssohnově hudbě pestré vyznění, které vyvažovalo bohatý zvuk s jasem melodických prvků a jedinečný výkon po zásluze vyvolal nadšený aplaus publika.

Oblíbenou Romanci, op. 11 psal Antonín Dvořák v roce 1877 a upravenou verzi pro housle a klavír věnoval příteli Františku Ondříčkovi, houslovému virtuózovi obdivovanému doma i v cizině. Dvořákovu proslulou nevyčerpatelnou melodickou i harmonickou invenci podali oba umělci s plným odevzdáním a niterným. Mimořádný dojem působivě odlehčili výběrem čtyř částí z 24 preludií, op. 34 Dmitrije Šostakoviče z roku 1933. Preludia psaná původně pro klavír mají systematicky řazené tóniny a brzy se většině z nich dostalo úpravy pro housle a klavír. Jiří Mráček vybral stylově různorodá Preludia č. 10, 15, 16 a 24 a s Lukášem Klánským výtečně zdůraznili charakteristiky každého z nich – krásu, rozšafnost či naopak stručnou zkratku. Šostakovičově hudbě se dostalo v jejich přednesu důvtipu i plného zvuku s precizně propracovanou technikou.

Vrcholem večera se stala hudba Ericha Wolfganga Korngolda, brněnského rodáka a úspěšného skladatele nejen filmové hudby, jemuž se podařilo ještě před vpádem nacistů do našich zemí zakotvit v Hollywoodu. S úspěšnou hudbou ke zfilmovanému Shakespearově Snu noci svatojánské zaujal a připojil posléze další tituly. Z hudby ke komedii Mnoho povyku pro nic vznikla Suita Much Ado about Nothing, op. 11 a zkušený skladatel do ní promítl bohatou výrazovou pestrost s krásně strukturovanou kresbou jednotlivých postav známé komedie. Jan Mráček si užíval technicky i výrazově všechny detaily Korngoldovy Suity a oba interpreti excelovali v komplikovaných, ale projasněných kompozičních postupech náročné a současně srozumitelné hudby, kterou obdařili poutavým nadhledem. Publikum bylo odměněno ještě krásně uvolněným Romantickým kusem č. 1 Antonína Dvořáka s klenutou melodií nádherného tónu houslí Jana Mráčka a dokonalým klavírním doprovodem Lukáše Klánského. Novofest vedený Marií Vítovou Duškovou zahájil novou sezónu skutečným skvostem.

Marta Tužilová

Hudební publicistice se věnuje několik desetiletí a jako typického Blížence ji celoživotně těší možnost věnovat se zdánlivě odlišným žánrům, oborům a osobnostem. Vysokoškolské vzdělání v hudebním oboru využila zejména v Supraphonu, realizovala vlastní scénáře výstav doma i v zahraničí včetně veletržních expozic, často spojených s koncerty, připravovala pravidelné televizní pořady. Počátkem 90. let založila MATagency pořádající koncerty, výstavy s hudební i výtvarnou tématikou a spolupracující s produkcemi zaměřenými na operní a písňová představení. Spolupráce s Harmonií jí dlouhodobě poskytuje radost zúročit hudební vzdělání, dosavadní znalosti a zkušenosti a propojovat lásku k hudbě s inspirací novými hudebními směry i umělci.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 701

Novinky emailem

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.