úterý, 22. červenec 2003

Skvělý zážitek

Napsal(a) 

Skvělý zážitek Skvělý zážitek
O takových inscenacích, jako je Mozartův Únos ze serailu v Divadle J. K. Tyla v Plzni (premiéra 29. 3.), se mi píše dobře, protože z nich odcházím plna optimismu, který ve mně ještě dlouho přetrvává. S opravdovým potěšením jsem pozorovala cílevědomou týmovou spolupráci povětšině mladých inscenátorů. Je málo režisérů kvalit brněnského Martina Čičváka , pro něhož je temporytmus inscenace alfou i omegou. Operní forma je sice do značné míry předurčena průběhem hudby, o poznání méně však v případě tohoto singspielu. Vynalézavý režisér proto získal větší plochu pro vývoj postav a dramatických situací i mimo hudební vyjádření - teprve až Konstance v nastalém tichu herecky projeví nuance svého stesku po Belmontovi, začne zpívat árii. Pro takto strukturovanou inscenaci bylo nezbytné získat především dirigenta. Talentovaný Pavel Šnajdr při svém debutu na profesionálním jevišti obstál na výtečnou. Jím dirigovaný Únos ze serailu dýchá spolu s jevištním děním, je jeho hlubinou bezpečnosti. Drobné nedokonalosti ve hře orchestru jsou nepodstatné, důležitý je kompaktní hudebnědramatický tvar, jehož bylo dosaženo. Obsazení rolí bylo typově přesné - po všech stránkách vynikající byla Simona Houda-Šaturová (Konstance), ale také představitel sluhy Pedrilla Tomáš Kořínek , Zbyněk Brabec jako Belmonte, Blonda v podání Martiny Králíkové , Tomáš Jindra v roli Osmina, ba i mluvená role paši Selima (Stanislav Oubram ) jistě splnila divákova očekávání.

Půdorys scény Toma Cillera byl přesně určen dramatickými siločárami, scénografie je tedy funkční, a přitom jednoduchá, estetická, působivá. Na začátku je proscénium v celé šířce portálu odděleno od zadní plochy jeviště širokou prohlubní (jevištní vůz popojel v úrovni jeviště dozadu). Pašův serail je tedy sice na dohled, ale pro pěšího cizince prakticky nepřístupný. Přicházející Belmonte ve svém šviháckém bílém obleku a v elegantních lesklých botkách zírá u vytržení na Osmina, který se k němu přes toto "území nikoho" blíží pohodlně a bez jakýchkoli problémů. Udiveně mu sáhne na botu, aby se přesvědčil, jestli tu vzdálenost skutečně přešel "suchou nohou". Pro výjevy, odehrávající se v serailu, je jevištní plocha již opět souvislá, ovšem v závěru opery musejí všichni prchající překonat tuto překážku na cestě zpět do Evropy. Belmontův sluha Pedrillo klade na trčící pylony žebříky, vybuduje visutý most a také ihned vyzkouší, je-li bezpečný. Teprve potom na něj vstupují i ostatní. Jsou daleko méně suverénní než všeuměl Pedrillo, cesta je pro ně skutečně nebezpečná a divák (tak jak to má být) trne s nimi, zda se jim útěk podaří. Nepodaří, Selim je dostihne, ale bez slušivého turbanu na hlavě je to zestárlý připlešatělý pán, který ztratil své skálopevné sebevědomí a chce-li si zachovat alespoň jeho část, nezbývá mu než být velkorysý a propustit oba milenecké páry, jejichž osud se mu už stejně vymkl z rukou. Jednotlivé postavy Mozartovy opery mají svůj autonomní dramatický vývoj, který režisér výrazně modeluje - stejně jako celou detailně promyšlenou inscenaci.

Plzeňský operní soubor vedený svým šéfem Petrem Kofroněm v Mozartově Únosu ukázal, jak po stránce profesionální vyspěl (bez ohledu na některé nepříliš povedené inscenace - neboť kdo se o nic nepokouší, nic nezkazí). Únos ze serailu je zážitkem, jakých není v naší zemi mnoho. Dokonalá souhra složky hudební, výtvarné (včetně nadčasových kostýmů Mariji Havran ) a režijní je korunovaná působivostí inscenace. Soubor dokázal získat mimořádně kvalitní operní pěvce (a zároveň i herce!), vybudoval kvalitní orchestr i sbor (vynikající sborové vstupy!), získal režiséra, který si dokáže s formou singspielu pohrát a architektonicky ji vystavět.

A proto: uspořádejme hon a vypišme konkurz na místo ředitele tohoto dobře vedeného divadla, které nám může kterékoli české, moravské, slezské divadlo závidět!? Je to skutečně ta správná chvíle, plzeňský magistráte?

Olga Janáčková

Muzikoložka, teatroložka, operní režisérka, hudební a divadelní kritička a organizátorka. Studovala hudební a divadelní vědu na Filozofické fakultě tehdejší Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně, sólový zpěv na brněnské konzervatoři a operní režii na JAMU. V letech 1968–90 pracovala jako odborná pracovnice specializovaná na hudební divadlo v Kabinetu pro studium českého divadla Ústavu pro českou a světovou literaturu Československé akademie věd. Přispívala do samizdatového divadelního časopisu Dialog (1977–80). V letech 1987–89 byla dramaturgyní opery Státního divadla v Ústí nad Labem, pracovala také v Divadelním ústavu Praha. Od roku 1990 soustavně sleduje produkci českých a moravských operních divadel, recenze a články publikuje v odborných médiích.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.