středa, 3. prosinec 2003

Skvělý začátek hradního festivalu

Napsal(a) 

Skvělý začátek hradního festialu Skvělý začátek hradního festialu
Díky Magdaleně Kožené byl zahájen 8. ročník Strun podzimu na Pražském hradě skutečně světovým způsobem. Bohužel na spoustu opravdových hudebních nadšenců nezbyly lístky. Zato sponzorské přední řady ve Španělském sále rozhodně nebyly 26. 9. zaplněné. Večer byl ve znamení většinou málo známé francouzské hudby (pochybuji, že program korespondoval s podtitulem koncertu Hradní inspirace). V úvodu jsem kvitoval, jak výborně hrají členové Pražské komorní filharmonie pod vedením Michela Swierczewského . Ravelův Náhrobek Couperinův zazněl v provedení, jaké jsem od českého orchestru ještě neslyšel. Bylo to pohlazení po duši. To pak pokračovalo ve třech poemách Šeherezáda téhož autora, jež zpívala Kožená veřejně vůbec poprvé. A byl to debut na té nejvyšší úrovni. Přímo jsem cítil, že právě tato hudba je jí osudově blízká. Svým nádherným hlasem malovala jemné imprese a pohrávala si s významovými odstíny slov. Byl to svého druhu vrchol večera. Nicméně operní árie z Gounodovy opery Romeo a Julie a Pátý březen a z Auberova Černého domina byly také u nás neslýchanou lahůdkou. Perličkou pak byla Berliozova koncertní předehra Rob Roy , motivicky rodná sestra Harolda v Itálii .

V rámci koncertu obdržela Magdalena Kožená od francouzského velvyslance Joëla De Zorziho Řád umění a literatury udělený francouzskou vládou. Stala se tak nejmladším rytířem v dějinách tohoto prestižního vyznamenání.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.