úterý, 25. březen 2003

Skvělý Mozart v hotelové hale

Napsal(a) 

Skvělý Mozart v hotelové hale Skvělý Mozart v hotelové hale

ANTVERPY

To co předvádějí belgický režisér Guy Joosten, německý dekoratér Johannes Leiacker, kostymérka Karin Seydtle a sólisté v Mozartově opeře Cosi fan tutte je vrcholné hudební divadlo. Vlámská opera měla několik zdařilých inscenací, ale žádná z nich nepatřila do kategorie geniálních produkcí, tato ano. Duo Joosten - Leiacker udělalo z druhého dějství perfektní zrcadlovou reflexi 1. dějství, což je samo o sobě výborný nápad, protože Da Ponteho libreto právě vychází s takových proměn dvou mileneckých párů. Oba tvůrci transponovali příběh do jistého pobřežního hotelu, někdy mezi světovými válkami. Vše se odehrává v honosné, ovšem trochu zanedbané hotelové hale. Výprava obou dějství je do detailů shodná, avšak zrcadlově přestavěná. To vyvolává komické efekty, ale i různé drobnosti, kterými oba umělci jen hýří. Samostanou kapitolou je režie figurantů (hotelového personálu a hostů). Joosten ví, kam až může jít, takže vtipné scénky figurantů neodvádějí diváka od sledování důležité akce hlavních protagonistů.

Na rozdíl od vídeňské Statní opery nebo Met si nepříliš majetné operní scény najímají, většinou vzhledem k finanční situaci, mladší sólisty, kteří mají zájem s tvůrci inscenace bez podmínek spolupracovat. Tak tomu bylo i v Antverpách. Najednou se stává z trochu zaražené a cudné Fiordiligi tak jiskrná zastánkyně nevěry, že se eroticky ladná Dorabella nestačí divit. Despina se zase mění z dívky pro každou legraci v sebejistou ženu. A tak se spolu s tvůrcem experimentu ženské nevěry, Donem Alfonsem, baví i všichni přítomní. Z homogenní šestice sólistů nelze nikoho vyzdvihovat. Brett Polegato (Guglielmo), Iain Paton (Ferrando), Hanne Fischer (Dorabella), Michael Kraus (Don Alfonso) a Rebecca Caine (Despina) jsou kolegiálními interprety požadavků Guy Joostena. Někdy, například když hrají na klavír čtyřručně, je na ně kladeno skutečně mnoho.

Zbývá pochválit slušně zpívající sbor, i když je jeho účast v této opeře skoro podřadná. Operní orchestr mě bohužel zklamal, očekával jsem od něho mnohem více. Poprvé se za dirigentský pult postavil mozartský specialista, pianista a dirigent Jos Van Immerseel. Ti, kteří ho slyšeli při jeho pražském vystoupení, by asi byli zklamáni, já byl také. Už nepřesná předehra nevěstila mnoho dobrého a ukázalo se to i později; nástupy nebyly jednotné a orchestr hrál dost nedbale. Navíc se říká, že dirigent, který doprovázel recitativy na fortepiano sám, si s operními muzikanty moc nerozuměl. Je to škoda, protože tato Cosi fan tutte má jinak všechny atributy, aby získala řadu Oskarů, pokud by se kdy udělovaly také operním inscenacím.

Mirek Černý

1943, v temné noci: narozen v Praze a díky příjmení ihned vázán k hudbě (Carl Czerny). 1943-1970: zářný život v komunismu. Jídla bylo dost, demokracie, svobody, toaletního papíru, atd. mnohem méně. 1957-1970: Studie, nejdříve zeměměřič, potom hudební studie, člen profesionálního souboru Pražští madrigalisté, noty vyhrály s velkým náskokem nad metry. 1970-dodnes: ještě více svobody ztraceno svatbou s bruselskou Belgičankou Agnes (1970: dvě svatby v Praze a belgickém Dilbeeku, 2017: stále platné). Vlastník dvou státních příslušností, dvou pasů a dvou (odrostlých) synů. 1970: zabaleny stovky LP-ček s vážnou hudbou a odjezd VW-broukem 902 km směrem na západ. 1970-1984: nejdříve člen rozhlasového sboru, později redaktor Radia 3 (stanice vážné hudby státního rozhlasu). Mezitím studium holandštiny se sotva průměrnými výsledky. Od 1973: bytem v Dilbeeku (u Bruselu). Člen české menšiny v Dilbeeku, která má dohromady jednoho člena (mě samotného). 1983-dodnes: Free-lance novinář deníků De Standaard a Het Nieuwsblad, přivýdělky: úředník min. kultury, regionální ředitel zaměstnavatelské organizace a člen hudebních porot v Belgii a v zahraničí, ministerských komisí, poradních rad, předseda organizace Vlámských novinářů v Antverpách, atd. Současné aktivity: Free-lance novinář deníku Het Nieuwsblad (od 1982) a časopisů De Bond (1982), Tertio (2007), Randkrant (2015) a s hrdostí české Harmonie (1994). Přes dlouhodobou spolupráci se mnou zatím žádné z těchto medií nezkrachovalo.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.