Rezidenčním souborem této sezony Českého spolku pro komorní hudbu je Wihanovo kvarteto – Leoš Čepický , Jan Schulmeister , Jiří Žigmund a Aleš Kaspřík . Pro svůj koncert 3. 10. v Dvořákově síni Rudolfina si zvolili značně choulostivý program, který přímo vybízí ke srovnání s provedeními jiných vynikajících souborů. Wihanovci dostáli své pověsti a potvrdili, že patří mezi nejzajímavější interprety zde uvedených děl. Stěny koncertního sálu, stejně jako vzpomínky mnohých posluchačů, jsou nasáklé ozvěnami desítek provedení obou kvartet Bedřicha Smetany. I proto je velmi těžké překvapit nějakým dalším způsobem jejich uchopení a provedení, aby bylo přesvědčivě upřímným, a ne pouze spekulativním. To však dnes platí o většině stěžejních repertoárových skladeb. Obecenstvo zhýčkané zdigitalizovanou dokonalostí již nikdo příliš nepřekvapí pouhou technickou brilancí, nadzvuková rychlost a nanočásticová přesnost se staly předpokládanou (a někdy i hlavní) vlastností špičkového interpreta. 2. Smyčcový kvartet d moll Bedřicha Smetany nazval Arnold Schoenberg prvním moderním dílem komorní hudby. Svou osobitou strukturou někdy láká k lecjakým pokusům – již jen samotný úvod se může stát divokou akustickou smrští. Wihanovci zvolili opačný přístup a začátek Allegra vyzněl s téměř symfonickou mohutností a dramatičností. Provedení všech čtyř vět bylo jakoby vědomým návratem ducha tradičního, téměř talichovského pojetí celého díla. Dojem z ucelené koncepce nenarušila ani pauza způsobená nečekaným ochabnutím violoncellistova kolíčku. Smyčcový kvartet G dur op. 106 psal Antonín Dvořák současně s Kvartetem As dur op. 105, ale přes „uživatelsky vlídnější“ tóninu je jak pro interprety, tak i pro posluchače složitějším a náročnějším dílem. Prolíná se v něm množství rozličných ploch, obrazů a proudů neutuchající Dvořákovy hudební invence a není snadné je z partitury zřetelně vymodelovat a udržet v návaznosti a gradaci celého toku rozsáhlé skladby. Wihanovci ji však rozzářili ve všech barvách a zřetelných konturách natolik sugestivně, že se mi jevila jako mistrovská malba přenesená ze zšeřelého depozitáře do jasného světla. Jejich provedení tohoto díla pokládám za vrchol večera a nejskvělejší ze všech, co jsem zatím slyšel.
Ke Klavírnímu kvintetu Es dur op. 44 Roberta Schumanna si kvartetisté přizvali výborného pianistu a komorního hráče Karla Košárka . Vrcholným dílem komorní tvorby romantismu jiskří vášnivá svěžest a vanou temné stíny Schumannovy složité duše. Interpretům se podařilo tento svět a jeho atmosféru přenést na rudolfinské publikum s hypnotickou účinností. Wihanovo kvarteto znovu potvrdilo, že patří ke světovému kvartetnímu vrcholu. A je úžasné, že tam patří i další česká kvarteta a tria. Je velmi pravděpodobné, že nikde není druhá země, která by se mohla chlubit tolika kvartety světové úrovně, a to nejen na počet obyvatel jako Česko. Takže doufám, že tento jev se snad konečně promítne i v dramaturgii mezinárodního festivalu Pražské jaro.