pátek, 2. listopad 2012

Skvělí Wihanovci zdobí komorní spolek

Napsal(a) 

Rezidenčním souborem této sezony Českého spolku pro komorní hudbu je Wihanovo kvartetoLeoš Čepický , Jan Schulmeister , Jiří ŽigmundAleš Kaspřík . Pro svůj koncert 3. 10. v Dvořákově síni Rudolfina si zvolili značně choulostivý program, který přímo vybízí ke srovnání s provedeními jiných vynikajících souborů. Wihanovci dostáli své pověsti a potvrdili, že patří mezi nejzajímavější interprety zde uvedených děl. Stěny koncertního sálu, stejně jako vzpomínky mnohých posluchačů, jsou nasáklé ozvěnami desítek provedení obou kvartet Bedřicha Smetany. I proto je velmi těžké překvapit nějakým dalším způsobem jejich uchopení a provedení, aby bylo přesvědčivě upřímným, a ne pouze spekulativním. To však dnes platí o většině stěžejních repertoárových skladeb. Obecenstvo zhýčkané zdigitalizovanou dokonalostí již nikdo příliš nepřekvapí pouhou technickou brilancí, nadzvuková rychlost a nanočásticová přesnost se staly předpokládanou (a někdy i hlavní) vlastností špičkového interpreta. 2. Smyčcový kvartet d moll Bedřicha Smetany nazval Arnold Schoenberg prvním moderním dílem komorní hudby. Svou osobitou strukturou někdy láká k lecjakým pokusům – již jen samotný úvod se může stát divokou akustickou smrští. Wihanovci zvolili opačný přístup a začátek Allegra vyzněl s téměř symfonickou mohutností a dramatičností. Provedení všech čtyř vět bylo jakoby vědomým návratem ducha tradičního, téměř talichovského pojetí celého díla. Dojem z ucelené koncepce nenarušila ani pauza způsobená nečekaným ochabnutím violoncellistova kolíčku. Smyčcový kvartet G dur op. 106 psal Antonín Dvořák současně s Kvartetem As dur op. 105, ale přes „uživatelsky vlídnější“ tóninu je jak pro interprety, tak i pro posluchače složitějším a náročnějším dílem. Prolíná se v něm množství rozličných ploch, obrazů a proudů neutuchající Dvořákovy hudební invence a není snadné je z partitury zřetelně vymodelovat a udržet v návaznosti a gradaci celého toku rozsáhlé skladby. Wihanovci ji však rozzářili ve všech barvách a zřetelných konturách natolik sugestivně, že se mi jevila jako mistrovská malba přenesená ze zšeřelého depozitáře do jasného světla. Jejich provedení tohoto díla pokládám za vrchol večera a nejskvělejší ze všech, co jsem zatím slyšel.

Ke Klavírnímu kvintetu Es dur op. 44 Roberta Schumanna si kvartetisté přizvali výborného pianistu a komorního hráče Karla Košárka . Vrcholným dílem komorní tvorby romantismu jiskří vášnivá svěžest a vanou temné stíny Schumannovy složité duše. Interpretům se podařilo tento svět a jeho atmosféru přenést na rudolfinské publikum s hypnotickou účinností. Wihanovo kvarteto znovu potvrdilo, že patří ke světovému kvartetnímu vrcholu. A je úžasné, že tam patří i další česká kvarteta a tria. Je velmi pravděpodobné, že nikde není druhá země, která by se mohla chlubit tolika kvartety světové úrovně, a to nejen na počet obyvatel jako Česko. Takže doufám, že tento jev se snad konečně promítne i v dramaturgii mezinárodního festivalu Pražské jaro.

Pravoslav Kohout

Narodil se 27. 11. 1943 v Praze. Otec byl cellista (Smetanovo kvarteto) a matka klavíristka. Od 6 let se učil na housle u prof. dr. Josefa Micky, později u něj na Pražské konzervatoři. R. 1962 byl přijat na AMU (prof. dr. Alexandr Plocek), od r. 1963 do r. 1969 studoval na Moskevské konzervatoři P.I.. Čajkovského u prof. Galiny V. Barinové. Po povin. vojen. službě (1969 AUS) byl členem PKO (Pražského komor. orch. bez dirig.) .R.1972 založil Nové smyčcové kvarteto a v témže roce se stal prof. Teplické konzervatoře, odkud r. 1974 přešel na Plzeňskou konzervatoř. Následkem autohavárie r. 1975 ukončil koncertní činnost (kvarteto pokračovalo s primariem P. Hůlou jako Kocianovo kvarteto). V následujících letech byl pedagogem na Escuela Superior de Música y Dansa v Mexiku, LŠU Voršilská v Praze, Keski-Suomen konservatorio a Mikkelin musiikkiopisto ve Finsku. R. 1992 zpracovával v Praze spec. zadání MŠMT ČR na téma vysokého uměl. školství. Tehdejší hrozba zrušení základního uměleckého školství jej přiměla stát se r. 1993 ředitelem ZUŠ (Praha Smíchov), v letech 1993-2012 byl předsedou Ústřední umělecké rady ZUŠ ČR. 2009 mu byla udělena cena AZUŠ ČR „Za významný přínos atd.“ Po několika operacích levé ruky, od r.1981 do r. 1992 opět občas koncertoval. Od r. 2016 je členem neformální skupiny „Pondělníci“. Nyní se věnuje pouze skladbě a hudební publicistice. Jeho celoživotním koníčkem je tvorba karikatur, koláží a slovních hříček.

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.