pondělí, 4. květen 2015

Skončil sedmý ročník festivalu MusicOlomouc… Bohužel

Napsal(a) 

Peter Sigl a Nora Skuta, foto MO Peter Sigl a Nora Skutafoto: MO

Sedmý ročník festivalu MusicOlomouc byl uzavřen 29. 4. koncertem salcburského Österreichisches Ensemble für Neue Musik, souboru s čtyřicetiletou tradicí, který má na kontě více než tři sta koncertů soudobé hudby pro jednoho až patnáct hráčů. O neopakovatelný zážitek se postarali: violoncellista a umělecký vedoucí souboru Peter Sigl, klarinetista Theodor Burkali, houslistka Ivana Pristašová a klavíristka Nora Skuta.

První polovina večera byla věnována třem skladbám, které vznikly v dvacátém prvním století v dílnách rakouských skladatelů. Přesto se jednalo o díla velmi kontrastní a různorodá. Jako první zazněla skladba Johannese Maria Stauda Lagrein (2008), nesoucí stejný název jako odrůda červeného vína ze severní Itálie. Skladatel v autorském komentáři uvádí, že chtěl napsat kompozici, kterou by vystihovala slova: „Středně tmavá granátová barva s rubínovým nádechem. Bohaté, poměrně výrazné, kořeněné aroma čokolády, květinové imitace (fialky), červené ovoce a sušené švestky. Jemná chuť s intenzivními pachutěmi kůže a dehtu. Tvrdý, suchý a poněkud zemitý závěr.“ Ve skladbě bylo patrné pozvolné houstnutí a zpětné řídnutí faktury, stejně jako mohutnější plochy vycházející z jemnějších tónů. Častá glissanda mohla posluchačům s bujnější fantazií evokovat polykání kvalitního vína. 

Ivana Pristašová, foto MO Ivana Pristašováfoto: MO

Poté zahrála Ivana Pristašová skladbu Georga Friedricha Haase de terrae finne (na konci země, 2001) pro sólové housle – pochmurnější dílo, které přes četné pozvolné či náhlejší zvraty neztrácí svou silnou soudržnost a kontinuitu. Posluchači mohli obdivovat také vynikající techniku hry houslistky Pristašové. Na závěr první poloviny koncertu jsme slyšeli schlechtecharakterstucke pro housle, violoncello a klavír (špatnécharakterovékusy, 2009) Bernharda Gandera.Skladba je členěna na několik expresivních a extrémně bouřlivých částí, ve kterých skladatel ztvárnil lidskou hamižnost, závist a chamtivost. Chvílemi se mohlo zdát, že se napětí uvolňuje, avšak záhy se trio rozburácelo zpět do rovin připomínajících výbuchy vzteku.

Nora Skuta, Peter Sigl a Theodor Burkali, foto MO Nora Skuta, Peter Sigl a Theodor Burkalifoto: MO

Po přestávce zazněla rozsáhlá skladba Helmuta Lachenmanna Allegro sostenuto (1986–1988) pro klarinet/basklarinet, violoncello a klavír. Skladba může být vnímána jako vyjádření autorova vztahu k hudbě minulosti. Netradiční zvuky jsou v Lachemannově díle vytvářeny tradičními nástroji, které mu umožňují tradici popírat a zároveň z ní úmyslně čerpat. Tyto zvuky se nesly v pomyslných gestech nad tiššími tóny či úplným tichem a postupně se rozvíjely i do ráznějších částí. Skladba je charakteristická chvílemi, kdy se struny klavíru rozechvívají neslyšným mačkáním kláves s využitím pedálu, čímž vznikají prokomponované ozvěny. Ačkoliv skladba trvala téměř čtyřicet minut, velmi rychle ubíhala a jevila se kratší. Všechny kusy tohoto večera vyzněly v celé své neobyčejnosti zejména díky perfektním výkonům instrumentalistů, kteří interpretačně náročná díla zahráli s profesionální přesností, naprostým přehledem a niterným prožitkem.  

Koncert a zároveň celý festival zakončilo přátelské setkání v atriu Uměleckého centra Univerzity Palackého. Tento večer byl extraordinární tečkou za sérií sedmi koncertů, z nichž každý svým vlastním způsobem rozšiřoval obzory nejen novým posluchačům, ale i skalním fanouškům zvukových experimentů. Velká pochvala tímto patří letošním organizátorům a myslím, že budu mluvit za většinu zúčastněných, když napíši: těšíme se na další ročníky.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.