Sirba Octet – střípky z lidové, židovské i jazzové hudby

Téma letošního 27. ročníku hudebního festivalu Concentus Moraviae Cestou od kořenů k budoucnosti dalo vzniknout celé řadě dramaturgicky netradičních a interpretačně pestrých koncertů. Po jejich bok se může směle postavit i večer v brněnském Besedním domě se souborem Sirba Octet, který v sobotu 18. června představil na programu Tantz! hudbu vycházející z rumunské, moldavské, ruské a maďarské hudební tradice. Ačkoliv jsou členové Sirba Octetu – houslista Laurent Manaud-Pallas, violista Grégoire Vecchioni, violoncellistka Claude Giron, kontrabasista Bernard Cazauran, klarinetista Rémy Delangle, cimbalista Iurie Morar a klavírista Christophe Henry – původem Francouzi, umělecký vedoucí a houslista Richard Schmoucler přiznává, že minimálně jemu koluje v žilách krev předků z východu a že tamní kultura ovlivnila jeho náturu i interpretační jazyk.

O tom, jak lze v rámci jednoho programu propojit hudbu vícero kultur vypovídaly již názvy skladeb – Kolomishka, Fantaisie Roumaine (Rumunská fantazie), Suite de Moldavie (Moldavská suita), Doina ciobanului (Pastýřská dolina), Sirba (rumunský tanec), Jalea tiganilor (Cikánský nářek), Bessarabye (Besarábie) etc. Co však z názvů posluchač pravděpodobně nevyčetl, byla stylová pestrost vybrané hudby. Kromě rozličných lidových melodií se na programu objevil také klezmer a do určité míry i jazz. Není vždy zcela snadné takto rozličné hudební prvky propojit do souvislého a stylově vyváženého hudebního proudu, avšak interpretům ze souboru Sirba Octet se to díky vhodně zvoleným úpravám, které se snažily o maximální syntézu citovaných inspirací, povedlo. Jazzový klavír Christopha Henryho vynořující se z lidově pojaté skladby nebyl rušivým (či přinejmenším kontrastním) elementem, ale naopak přirozeným rozšířením a smysluplným vyústěním hudby. Stejně tak teskný dialog violy a violoncella za doprovodu tremol obou houslí – který vycházel spíše z postupů artificiální, nikoliv lidové hudby – nebyl v žádném rozporu s expresivními „krekhtsn“ (tóny připomínající nářek, popř. smích) klarinetu v klezmeru.

, foto Jiří Sláma

Kromě úprav jednotlivých písní a tanců je však nezbytné vyzdvihnout především samotné nastudování – hudebníci nastoupili se skladbou Kolomishka v tak závratném tempu a s tak expresivním pojetím, že mnoho jiných ansámblů by si pravděpodobně podobné dílo nechalo až na samý závěr programu. Kromě divoké a trochu neučesané živelnosti si také výtečně poradili se změnami nálad a temp – lidová hudba nezřídka náhle zrychluje či zpomaluje, případně zcela mění své vyznění. Hudebníci ze Sirba Octet byli dynamicky i výrazově jednotní a hudba zkrátka po celou dobu koncertu dobře „šlapala“. Potřebnou míru energie si instrumentalisté zachovali nejen během celého programu, ale i u několika přídavků, které nakonec ještě zazněly. Jednou z velkých deviz souboru Sirba Octet je, že sestává prakticky výhradně ze sólistů – v průběhu hudby tak vystupují do popředí různé nástrojové kombinace v náročných plochách, případně rovnou virtuózní sólové vstupy. Právě na samotný závěr večera si instrumentalisté nechali své nejkomplikovanější a nejpůsobivější figurace a běhy.

, foto Jiří Sláma

Večer s názvem Tantz! nechal posluchače okusit nejen expresivní a virtuózní taneční lidovou hudbu různých končin, ale představil také osobitou podobu klezmeru, a to vše okořeněno drobnými jazzovými prvky. O podobně koncipovanou dramaturgii se snaží více souborů, avšak Sirba Octetu hrají do karet dva zásadní bonusy: všichni členové jsou technicky i improvizačně nadanými hudebníky a jejich úpravy dokáží přirozeně spojit různorodé prvky nejen v rámci programu jako takového, ale především v mikrokosmu jednotlivých skladeb. A to jsou myslím dvě velká esa v rukávu, která udělala ze sobotního koncertu jeden z dalších vrcholů letošního ročníku festivalu Concentus Moraviae.

Sdílet článek:

Aktuální číslo

Nejnovější