pátek, 25. září 2020

Silný start olomouckého Podzimního festivalu s komorní mší

Napsal(a) 

Český filharmonický sbor Brno, foto PFDH Český filharmonický sbor Brnofoto: PFDH

Zahajovací koncert letošní edice Podzimního festivalu duchovní hudby v Olomouci v neděli 20. září nabídl v chrámu sv. Václava dílo Petite Messe Solennelle Gioacchina Rossiniho z roku 1863. Skladatel proslulý zejména svým operním dílem se ve svých sedmatřiceti letech náhle přeorientoval na komorní, písňovou a klavírní tvorbu. V případě této slavnostní mše, jeho pozdního díla, se pak dostává ke slovu snaha o skutečné duchovní vyjádření. Malá slavnostní mše zde byla uvedena v původní verzi pro sóla, sbor, dva klavíry a harmonium. Obvykle se uvádí s orchestrálním aranžmá, v tomto provedení pak měla až nezvykle komorní charakter – a to jak v kontextu mešní tvorby, tak tváří v tváří okázalému prostoru katedrály.

Rossiniho mše je daleka běžnému patosu spojenému s touto formou – jeho hudební jazyk příjemně odlehčený a místy až jemně hravý, ale vždy seriózní. Vedle důkladně propracované vokální složky jsou důležitými prvky této hudby nápadité dynamické kontrasty, působivá sóla, pečlivé dynamické rozvrstvení hudebního proudu a promyšlená tektonika, tedy rozložení důležitých momentů a vrcholů v rámci jednotlivých částí i celku funguje skvěle. Celou mší prostupuje nepřestrojený, velice účinný instrumentální part s mnoha jemnými detaily. Harmonium (Jakub David Smešný) též efektně obohacovalo témbr klavírů (Michal Bárta, Lukáš Michel) a posunovalo instrumentální sekci až k varhannímu projevu. Celkové vyznění bylo důstojné, ale odlehčené a mnohdy s citelnou radostí. Rossini v této široké paletě nálad především chápe, že k adekvátnímu estetickému zážitku není třeba posluchače udolat co největší masou zvuku.

Jakub David Smešný, foto PFDH Jakub David Smešnýfoto: PFDH

Relativně nejdelší Gloria v sobě obsahuje pozoruhodné árie pro všechny hlasové rejstříky. Zejména tenorová árie Domine Deus je skutečné koncertní číslo – údajně si ji oblíbil i Enrico Caruso – a polský sólista Aleksander Kruczek v ní ukázal možnosti svého hlasu i jeho dynamického rozsahu; zprvu se držel spíše zkrátka, s vrcholem árie pak ale skutečně rozezněl celý prostor olomouckého chrámu. Následující Qui tollis peccata mundi navodila atmosféru zcela odlišnou – vážnější, s křehkými party sopránu (Patricia Janečková) a altu (Monika Jägerová). Svůj prostor dostal i velkorysý bas Davida Szendiucha v Quoniam tu solus Sanctus.

Velkolepá dvojitá sborová fuga Cum Sancto Spiritu, inspirovaná Rossiniho oblíbeným skladatelem J. S. Bachem, buduje a udržuje napětí v obloucích a vlnách a prokazuje jeho porozumění kontrapunktickému umění. Velkolepé, důkladně prokomponované Credo pak značí určitý obrat k tomu, co bychom rozuměli tradiční romantickou mší. Přesto též nabízí i lyričtější polohu ve střední části Crucifixus. Po Credu je příhodně vložena instrumentální mezihra – zjevně sloužící k chvíli rozjímání. Tato pauza od „spektáklu“ přináší pozastavení a nabádá k obrácení se do sebe sama. Ovšem i tato pasáž má promyšlený a zřetelně vytvarovaný průběh včetně dynamického vrcholu, tedy jakéhosi jemného pobídnutí posluchače k návratu zpět k dění „tady a teď“.

Sólisté Jakub David Smešný, Lukáš Michel, Patricia Janečková, Michal Bárta, Monika Jägerová, Paolo Gatto, Aleksander Kruczek, David Szendiuch, foto PFDH Sólisté Jakub David Smešný, Lukáš Michel, Patricia Janečková, Michal Bárta, Monika Jägerová, Paolo Gatto, Aleksander Kruczek, David Szendiuchfoto: PFDH

Zejména v Sanctu se pak ukazuje, nakolik sóla a sbor spolupracují kompozičně i interpretačně – zvukovou vyvážeností, dynamickým odstíněním i přesnou souhrou. Toto pochopitelně ovšem platí pro celou mši. Předposlední O salutaris hostia obsahuje náročné sólo pro soprán, v němž Patricia Janečková skvěle vykreslovala klenuté melodie a kaskády ozdob. Skutečně katarzní Agnus Dei pro alt a sbor pak vkusně uzavřelo mši vypjatou sólovou pasáží s působivými vstupy sboru a především skutečně jímavým výkonem Moniky Jägerové.

Po stránce kompoziční i interpretační fungují sóla, sbor i instrumentální pasáže pozoruhodně vyrovnaně – Rossiniho mše neobsahuje nic, co bychom mohli nazvat hluchým místem. Italský dirigent Paolo Gatto citlivě udržoval tempo mše psané převážně v andante v úrovni odpovídající intimnějšímu aranžmá, dynamiku ovšem využil v její plné šíři pro skutečně syté vyjádření. Český filharmonický sbor Brno, který lze již označit za stálici olomouckého Podzimního festivalu, opět podal špičkový výkon. Rossiniho mše v tomto provedení byla silným zážitkem, výbornou volbou a skutečně působivým zahájením letošního Podzimního festivalu duchovní hudby.

Jan Borek

Student olomoucké hudební vědy a filosofie. Bývalý klavírista, současný kytarista, skladatel, překladatel a držitel ocenění z mezinárodní skladatelské soutěže Maurice Ravela 2015. Přispívá do Harmonie, HIS Voice či akademického časopisu Musicologica Olomucensia. Věnuje se především progresivnímu rocku a soudobé klasické i experimentální tvorbě, zároveň sleduje mnohé současné avantgardní a okrajové proudy.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.