úterý, 25. červen 2002

Siegried ve Státní opeře

Napsal(a) 

Tenoristu Siegfrieda Jerusalema zastihlo představení Wagnerova Siegfrieda ve Státní opeře (23. 2.) ve výborné formě. Při poslechu jeho hlasu i při pohledu na jeho jevištní projev se nechce ani věřit, že tomuto pěvci (původně fagotistovi, zpívajícímu veřejně od roku 1975) je letos dvaašedesát! Sobotní představení bylo už jedenadvacátým v rámci tohoto nastudování, ale rutina opakování nebyla znát ani na scéně, ani v hledišti. Jerusalem zpíval a hrál Siegfrieda v režii Adolfa Dresena jako skutečného mladíka, plného síly a temperamentu. Opera - z Wagnerova Prstenu nejméně zatěžkaná - je ve zdůraznění právě tohoto momentu podána v této inscenaci s lehkým pohádkovým odstupem, pozitivně, až jakoby humorně. Tak je nutno brát i realisticky vyvedeného, ovšem značně kašírovaného obrovského "červa", s nímž Siegfried svede vítězný boj. Jerusalem má výdrž, stále ještě pevný a příjemný hlas a správný témbr pro tuto hudbu. Výborným protihráčem v kovárně i při putování mu byl Heinz Zednik v roli skřeta Mimeho, a to jak svým výrazným hereckým projevem, tak vokální charakteristikou postavy a výstižnou deklamací. Krásným hlasem obdařil Poutníka (Wotana) anglický barytonista Robert Hale . Dalšími pěvci byli Georg Tichy , Walter Fink a Helene Ranada . Respektované pěvkyni Gabriele Schnaut - Brnnhildě, vstupující do děje velkou scénou se Siegfriedem v závěru opery - se bohužel pár tónů nepodařilo zcela ideálně a vnesla do inscenace (vinou ne příliš šťastně řešeného kostýmu) i vizuální nesoulad divadelní postavy a konkrétního člověka, do té chvíle u ostatních rolí nepociťovaný. Ač řadové, tak ovšem bylo představení dirigentem Peterem Schneiderem za pultem filharmoniků zcela naplno vedeno k jasným konturám, lyrické intenzitě i vtipu; bylo evidentně vyprodáno, velmi pozorně sledováno a příznivě přijato.

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.