sobota, 19. duben 2014

Shakespeare a PKF - Prague Philharmonia

Napsal(a) 

PKF - Prague Philharmonia, foto archiv PKF PKF - Prague Philharmoniafoto: archiv PKF
Dubnové výročí narození Williama Shakespeara (duben 1564) bylo impulsem i pro PKF-Prague Philharmonii, aby 13. dubna 2014 nabídla v pražském Rudolfinu „pohádkový večer“. Herní kulminace nastala bohužel hlavně ve výběru z  Mendelssohnovy  suity Sen noci svatojánské, op. 61. Zde orchestr ukázal své známé kvality. A nezabránil mu v tom ani bezkrevný a dle mého mínění neinspirativní výkon původem ukrajinského dirigenta Kirilla Karabitse. Hudební kouzlo mělo ovládat i Mozartovu předehru ke Kouzelné flétně. Ani zde jsem žádný čarosvit neslyšel. Ještě hůř dopadl Oberonův kouzelný roh Johanna Nepomuka Hummela. Jednak je tato klavírní fantazie technicky zručně napsaným virtuózním dílkem, jež má daleko k hudebním výšinám skladatelovy doby, jednak odborník na Hummela, Rakušan Christopher Hinterhuber, patří viděno prizmatem klavíristů, kteří do Prahy přilétají na pozvání festivalů a orchestrů, k průměru. Další Hummelovo klavírní dílko, brilantní fantazie Le retour de Londres, aspoň neměla nějaké mimo hudební ambice a byla přímočarým, nekomplikovaným gejzírem dobové klavírní ekvilibristiky.  Přestože sólistova klavírní technika nestojí na úrovni třeba Li Yundi nebo Pires (abych jmenoval dva interpretační extrémy),  byl poslech tohoto kusu příjemný.  Dobrou tečkou večera byla další oberoniáda – předehra k opeře Oberon  Carla Marii von Webera. Orchestr hrál výborně a svéprávně, takže dirigent mi přišel poněkud nadbytečný. 

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.