Sever ve Zlíně

Zlínská filharmonie hraje pod vedením Stanislava Vavřínka víc než dobře. Abonentní koncert, sestavený pěkně jednotně z hudby skandinávské provenience, měl (15. 3.) velkou emocionální i hráčskou přesvědčivost. Smetanova báseň Hakon Jarl z jeho švédského období se tu připomněla jako zajímavá, kupodivu málo známá skladba s některými již jasně patrnými znaky autorova rukopisu. Sibeliova Druhá symfonie v závěru večera byla vystavěna a vygradována s až udivující jednoznačností a to tak, že její průběh i exponování a promyšlená modelace výrazných témat dávaly zapomenout na jindy se vtírající pochybnosti kolem její výstavby. Orchestr hrál zaujatě a naplno i dostatečně přesně a diferencovaně. Griegův Klavírní koncert a moll přijel zahrát Ivo Kahánek . Ke skladbě se postavil zápasivě, zdůrazňoval spíše její dravější stránky a patos než éterickou jemnost a dosáhl svou technikou i zaujetím pro výraz strhujícího dojmu, který korunoval rozměrným přídavkem od Chopina. Účinkování v novém velkém sále Kongresového centra dává filharmonickým koncertům velkorysý a důstojný rámec. Umělý dozvuk byl tento večer decentní, ale přece jen možná zbytečný. A nebo je to ještě jinak – je škoda, že existuje potřeba takové dotváření zvuku v prostoru vůbec zařizovat. Lepší by bylo, kdyby potřebný pocit dokázala obstarat akustika sálu sama. To by ovšem muselo být na počátku stanoveno jako prioritní jeho koncertní využívání. To je nicméně detail – celkově se evidentně hudbě ve Zlíně daří.

Sdílet článek: