Mezi mnoha recitály operních hvězd bylo možné 12. prosince zažít jeden dosti výjimečný. Český spolek pro komorní hudbu pozval italského basistu Ferruccia Furlanetta k provedení Schubertovy Zimní cesty . Je to pár let, co zpíval stejný cyklus v sezoně Spolku Matthias Goerne, a je dobře, že se v Česku opomíjený žánr zvaný Liederabend přece jenom opakovaně vrací. Vyprodáno sice nebylo ani tentokrát, ale sál byl zaplněn alespoň důstojně, i když soustředění publika mohlo být větší. Pokud jde o provedení, byl to opravdu Schubert na italský způsob, přednesený kultivovaným, nosným a krásným hlasem. Po stránce vokální to tedy byl velmi pěkný koncert pro hlas s kultivovaným doprovodem Igora Tchetueva . Srozumitelnost zpívaného slova velmi obstojná, cit pro dlouhé vokální linie příkladný a naprosto přirozený. Furlanetto navíc zvolil velmi pomalé tempo a do každé písně promítl svůj široký dech a vkusně modulovanou operní expresivitu. Jako kdybychom vzali slavnou árii krále Filipa z Verdiho Dona Carlose, která je parádním číslem tohoto pěvce, a roztáhli ji na hodinu a půl. Lze ovšem tušit, že síla tohoto večera byla na druhou stranu i jeho limitem. Italský svět tu zcela zvítězil nad německým, i když mohou mít své styčné body. V širokých melodiích přece jen zanikal strofický charakter jednotlivých básní, vnitřní dramatičnost a rytmické kontury, které dávají písním jejich individuální charakter. Furlanetto se ovšem ukázal jako inteligentní pěvec, který s noblesou nabídl své pojetí a rozhodně tím přesvědčil. I nahrávka Schubertova cyklu, kterou nedávno natočil, má své místo mezi mnoha klasickými a vzorovými. Nevýhodou našeho publika tak opravdu zůstává jen to, že se u nás podobné koncerty nepořádají častěji a podobně inspirativních srovnání pěveckých škol nemáme přímo k dispozici. Za Furlanettem je ovšem dobré vypravit se na operní scénu, a to za některou z jeho velkých verdiovských rolí.
