neděle, 20. prosinec 2015

Sbor Martinů Voices opět jako událost

Napsal(a) 

Foto archiv Martinů Voices Foto archiv Martinů Voices

Skvostný, dokonalý. Takový byl koncert sboru Martinů Voices (19. 12.) v Sále Martinů v Praze, předposlední večer 21. ročníku Dnů Bohuslava Martinů. Že lze od sbormistra Pražského filharmonického sboru Lukáše Vasilka a od jeho vlastního komorního tělesa čekat mnoho, bylo a je jasné, ale průběh večera očekávání snad ještě předčil. Program byl sestaven s ohledem na hudební přehlídku i s ohledem na roční dobu: vedle hudby Bohuslava Martinů a jeho žáka Jana Nováka přišly na řadu také dvě „zimní“ kompozice Francise Poulenca – Čtyři moteta pro čas Vánoc a malá kantáta Zasněžený večer.

Všech pět vybraných partitur zaznělo v nádherné výsledné podobě, každá s vlastním charakterem, všechny však pod jedním společným jmenovatelem. Tím je důraz na interpretační dokonalost, tedy podrobné promyšlení, minuciézní posouzení, detailní příprava a naprosto pečlivé a spolehlivé provedení všech myslitelných parametrů; aniž by přitom šlo o pouhou naučenou dokonalost. Jde o interpretaci nacvičenou, tedy ne nahodilou, ale přesto k tomu ještě také prožitou, živou, životnou a živoucí, inspirovanou v daný okamžik.  

Takový výsledek nemůže vyplývat z jiného způsobu práce, než je zanícenost, neúnavnost, zdravé pochyby a až fanatické hledání detailu a jeho co nejideálnější, co možno nejuspokojivější podoby. A o jaké detaily jde? O homogenní zvuk, čisté ladění, společné dýchání, jednotnou dikci a jakoby snad až neomezený seznam dynamických, tempových a výrazových proměn. V reálném užití pak těchto proměn je v kombinacích nekonečně mnoho, hudební proud dýchá a žije.

Lukáš Vasilek se svým sborem dali právě tohoto ochutnat plně už hned v první skladbě – Čtyřech písních o Marii od Martinů. Propracovanost sledující odstíny a pointy textu a drobné nuance v sazbě, hledající vyvážené i zvýrazněné poměry mezi hlasy a přizpůsobující agogiku i dynamickou hladinu žádoucímu výrazu… to vše bralo dech od prvních taktů. Spočinutí na některých akordech, provázanost i potřebné přeryvy, staccato v rychlejším tempu i legato v náhlém proteplení – to byl sled proměn, který vedl k pocitu důvěrně známého, srozumitelného, uspokojivého, pozitivního. V Poulencových Quatre motets pour le temps de Noël k tomu přistoupily komplikovanější harmonie i další výrazová prostota, úzkostlivá pozornost proporcím, tiché dynamice, textu. Pět českých madrigalů od Martinů má, podobně jako několik jeho dalších kompozic z tohoto okruhu, krásnou sazbu kombinující lidovou zpěvnost a jadrnost s ohlasy na renesanční polyfonii. Následující Poulencův Un soir de neige přidal básnickou i moderní hudební náročnost, ale ani v tomto případě skladba nevybočila ze souřadnic krásného zvuku a přehlednosti. V kantátě Invitatio pastorum potom Jan Novák, autor, jemuž se Martinů Voices soustavně věnují, nabídl upřímný mix vánoční pastorální líbeznosti a komplikovanějších ploch, završený vánoční písní a jubilacemi. Sbor, podpořen v tomto případě kontrapunktem i souzněním sólové flétny, dosáhl maxima v samozřejmě zvládnutém vícehlasu, v melodických linkách s exponovanými výškami i v sezpívanosti. Vystoupil ve dvanáctičlenném obsazení, z něhož nevyčníval rušivě žádný z jednotlivců. Ansámbl má lahodné, rovné a jasné soprány, příjemné alty, kultivované tenory a decentní basy. Všechny čtyři hlasové skupinky jsou plasticky schopny v potřebné chvíli vystoupit do popředí, stejně jako tvořit kulatý a měkký celek, doplňovat se a pohrávat si se zvukem. Pěvecky ošemetným repertoárem večera prošel sbor bez námahy, s úspěchem, vzorově a nedostižně.          

Publiku se dostalo jednoho přídavku: vánoční písně Tichá noc v harmonicky širokém, bohatém, zvukově a výrazově nesmírně apartním aranžmá německého čtyřicátníka Bernda Englbrechta. V závěru večera to byla tresť všeho předešlého: schopnost té nejjemnější dynamiky, skvěle zvládnuté souzvuky, dlouhodechost, pozornost každému slovu… Málokdy je interpretační stránka tak zřetelným určujícím momentem celého koncertního programu jako v tomto případě. Lukáš Vasilek je na tuzemské scéně jedničkou a jeho sbor pokaždé událostí.

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.