pátek, 27. prosinec 2002

Sázka na jistotu

Napsal(a) 

Sázka na jistotu Sázka na jistotu
Když hostuje v Praze Sir Charles Mackerras , můžete se s jistotou vsadit, že to nebude obyčejné, průměrné. Vedle obrovské celoživotní zkušenosti, úctu budící praxe a tvrdohlavosti v prosazování svých záměrů, je v tomto Australanovi milujícího nade vše českou hudbu těžko popsatelné charisma, které vytváří hluboký vztah mezi dirigentem a orchestrem. Na program svých dvou říjnových koncertů s Českou filharmonií (17. a 18. 10.) zařadil dvě skladby Leoše Janáčka a Dvořákovu Šestou symfonii D dur . Bohužel fanfáry v úvodu a závěru Sinfonietty dopadly 17. 10. bledě. Viníkem však nebyl dirigent, ale trubky, které ostudně neladily a souhra také nebyla ten večer zrovna jejich doménou. Jinak to byla Sinfonietta vznešená, taneční, s očekávaným rytmickým drivem. Mnohem lépe dopadla suita z opery Příhody lišky Bystroušky . Vedle svrchovaného Mackerrasova mistrovství tkví jeho velká zásluha u Janáčka i v tom, že nejenže jeho dílo už několik desetiletí prosazuje po celém světě, ale že jde ad fontés. Pracuje s prameny a vrací Janáčkovi původní podobu. V případě této suity zavrhl úpravy a retuše svého učitele Václava Talicha a vrátil se k originálnímu znění. Hudbě to rozhodně pomohlo. Dvořákova nádherná symfonie pak koncert jen vyvrcholila. Filharmonie hrála uvolněně, přesně a jako by se s hudbou mazlila. Po takovém koncertu je možné zvolat jen jediné: Díky, Sire.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.