neděle, 16. únor 2014

Šance pro Václava Petra

Napsal(a) 

Václav Petr Václav Petr
Magnetem abonentních koncertů České filharmonie v jejím sídle ve dnech 22., 23. a 24. 1. měl být violoncellista Truls Mørk. Bohužel prý špatně lyžoval, a tak dostal šanci Václav Petr (nar. 1989), který je od října 2013 koncertním mistrem orchestru. Slavného Nora sice nenahradil bezezbytku, ale vedl si více než dobře. Petr je technicky bezproblémovým, velmi citlivým muzikantem a jeho pojetí Šostakovičova Koncertu č. 1 Es dur op. 107 bylo promyšlené a zralé. A zralý bude po čase i tón,  jenž jistě získá ještě na šířce a vroucnosti. (Snad také bude mít jednou kvalitnější nástroj.) Očekávaná slavná kadence sice mohla být živější, ale projev sólisty byl i zde velmi přesvědčivý. Rozhodnutí dát šanci členu orchestru bylo správné a potvrdilo, že téměř ve všech nástrojových skupinách lze nalézt výborného sólistu.

Koncert řídil James Gaffigan (nar. 1979), jenž patří mezi nejtalentovanější americké dirigenty.  Orchestr jej zná, takže spolupráce probíhala téměř bez problémů; v Šostakovičovi však mohl být orchestr trochu aktivnější, i když právě toto číslo bylo z celého večera nejlepší! Musorgského předehra k opeře Chovanština byla zahrána standardně a totéž lze konstatovat o dvou číslech vídeňských klasiků – Mozartově Symfonii č. 29 A dur K 201/186a  a Beethovenově Leonoře, předehře č. 3 op. 72b, Obé zahráli filharmonici technicky bezvadně, ale  trošku nudně. Proč nemohou hrát takovouto hudbu měkce, tvárně a přitom přesně jako evropská konkurence, s kterou se chtějí poměřovat? Navíc 22. 1.  bylo ve hře orchestru málo energie a perlivosti, kterou jindy tak oplývá. S takovýmto výkonem by ve Vídni, Berlíně nebo v Salcburku neuspěl.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.