Na závěr svého světového turné se zastavili Moskevští virtuózové v Brně (28. 10.) a v Praze (29. 10.). Třicet let starý orchestr vede jeho zakladatel Vladimír Spivakov , excelentní houslista a v Rusku jedna z největších hudebních autorit. U nás sdružení špičkových sólistů nevystoupilo už dvacet let, jak suše Spivakov řekl, protože o ně tady nikdo neměl zájem! Samotný pražský koncert v Rudolfinu byl narozdíl od diletantského tištěného programu zážitkem, jakých bývá poskrovnu. Jejich hra byla jedním slovem dokonalá – souhrou i technickou erudicí. Nevzpomínám si, že bych někdy živě slyšel lepší zvuk moderního smyčcového orchestru. Spivakov se nejdříve báječně prezentoval jako sólista ve Fratres Arvo Pärta a pak už jenom jako dirigent. Přestože každé číslo programu bylo jedinečné, tak za vrchol považuji v detailech a zvukové homogenitě sugestivní podání Čajkovského Serenády C dur . Stylově akceptovatelné a opět tónově lahodné bylo Mozartovo Divertimento D dur KV 136 . V Malé Daneliádě od Gii Kančeliho ukázali Rusové včetně svého leadra nakažlivý smysl pro humor. Bonbonkem byly Tři tanga Astora Piazzolly s mimořádným sólovým vkladem mladého akordeonisty Nikity Vlasova . S Prahou se rozloučili báječně zahranými čtyřmi přídavky (Šostakovič, Brahms, Gluck, Piazzolla)... Je pro mě nepochopitelné, proč tuzemské festivaly nemají o Moskevské virtuózy zájem a místo toho občas nabízejí komorní polotovary!
Luboš Stehlík
Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.