čtvrtek, 4. duben 2013

Ruský slavík

Napsal(a) 

Ruský slavík, foto Jiří Vaněk Ruský slavíkfoto: Jiří Vaněk

Olze Peretyatko se prý píše, že je „fenomén koloraturního zpěvu“ nebo „skutečným slavíkem se sladkým hlasem a technicky dokonalými koloraturami“. V neděli 3. 3. to chtěla dokázat při svém českém debutu ve Smetanově síni pražského Obecního domu. Zazpívala včetně dvou přídavků devět árií. Její hlas osciluje mezi koloraturním, lyrickým a subretním oborem, má přirozeně pěknou barvu, technickou jistotu. Působila přesvědčivěji než v listopadu 2012 v Národním divadle její oborová konkurentka Danielle de Niese. Z programu byly pro její hlas nejvhodnější árie z Rossiniho Turka v Itálii (Non si da follia maggiore ), Donizettiho Lindy di Chamounix (O luce di quest’anima ) a Straussova Netopýra . Kuplet Adély ze 3. jednání byl famózní! Árií Lucie Regnava nel silenzio z Donizettiho Lucie di Lammermoor vstoupila na světa Anny Netrebko. Chybí jí však hlasový objem, vášeň i charisma paní Netrebko, s kterou se věru měřit nemůže; barvu však má podobnou. Stejné to bylo s dalšími čísly programu – Massenetovou Manon (gavota ze 3. jednání Manon ) a Verdiho Gildou (árie z 1. jednání Rigoletta ). Efektní árie Olympie z 1. jednání z Offenbachových Hoffmannových povídek byla pěvecky moc pěkná a herecky vtipná, ale těžko konkurovat například dosažitelné Natalii Dessay... Ocenil jsem bonusovou árii o měsíčku z Rusalky . Bylo to nejen sympatické, ale i po všech stránkách skvěle provedené. Po stále více (a zbytečně) dramatickém pojetí Renée Fleming, které na mě působí poněkud jednostranně, to bylo osvěžující.

Kdybych neměl podivuhodné zážitky se stejnou hudbou například s Natalií Dessay, Aleksadrou Kurzak, Annou Netrebko nebo Patricií Petibon, byl bych koncertem nadšen. Přesto jsem rád, že jsem hlas „ruského slavíka“ poznal. Rozhodně se na špičkových operních scénách neztratí.

Agentura Nachtigall Artists angažovala zlínskou Filharmonii Bohuslava Martinů . Pod vedením kapelníka Giuseppa La Malfy hrála velmi slušně a určitě si ostudu neudělala. Něco bylo lepší (předehra k Netopýru, úvod k Manon), něco slabší (předehra k Turkovi v Itálii). Nejnižším bodem večera byla předehra k Verdiho opeře Un giorno di regno , v které neexceloval ani orchestr, ani skladatel.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.