čtvrtek, 5. srpen 2010

Rozpaky nad soutěží

Napsal(a) 

Rozpaky nad soutěží, foto Pražské jaro - Zdeněk Chrapek Rozpaky nad soutěžífoto: Pražské jaro - Zdeněk Chrapek

Hudební soutěž, chce-li být skutečně špičková, by měla generovat ve svých posledních kolech nejen nejvyšší nástrojovou úroveň, ale i jasný názor interpretů, osobnostní projekci, ne-li dokonce vyzařování charisma. Letošní 62. ročník Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro to v oborech housle a trubka dle mého mínění naplnil jen zčásti. Nejvíce přihlášek bylo přirozeně od domácích muzikantů: 19 houslistů a 12 trumpetistů; světový vývoj kopíruje velký počet Asiatů a Jihoameričanů. V trubce (předsedou poroty byl odchovanec Maurice Andrého Guy Touvron) se dal čekat silný kvantitativní atak Francie, který se zúročil ve vítězství Alexandra Batyho a třetím místě Oliviera Bombruna . Nevídaný hudební rozvoj Latinské Ameriky potvrdili Brazilci Flavio Gabriel Parro da Silva (2. místo) a Fabio Brum (čestné uznání). Jestliže rozdíly mezi finalisty v trubce nebyly velké, tak mezi Ruskou Mariannou Vasiljevou a dalšími třemi finalisty houslové soutěže (porotu vedl Rakušan Michael Frischenschlager) byl rozdíl až příliš velký. Hojné zastoupení Asiatů přineslo kupodivu jen čestné uznání Korejce Harim Chum , která přecenila svoje síly v Brahmsově koncertu. Jediným naším finálovým zástupcem byl Jan Mráček , který si, jak je u Čechů zvykem, zvolil interpretačně zrádný Dvořákův koncert. (Už neplatí, že „svému“ Dvořákovi rozumíme nejlépe.) Vzhledem ke svému mládí (1991) ukázal velký talent a naději pro budoucí vývoj a podal statečný výkon, který byl však poznamenán řadou drobných nepřesností a možná i nedostatečnou zkušeností s orchestrálním doprovodem. O druhé místo se podělil s německým houslistou Stefanem Tararou , jehož Sibelius byl podstatně horší než u ruské hráčky. Víc jsem naopak očekával od dalších talentovaných Čechů: například Petry Vilánkové , jež sice získala Cenu Josefa Suka za nejlepší provedení Čtyř kusů jeho dědečka Josefa Suka, ale skončila v 2. kole, a Petra Matějáka .

Jestliže obor trubka byl letos téměř srovnatelný s rokem 2003, kdy zvítězil Julian Sommerhalder, a může se porovnávat s nejlepšími konkursy světa, tak housle jako by v Praze procházely krizí. Na rozdíl od let 1997 a 2003 byla sice udělena 1. cena, ale na úroveň ročníků 1949 (Igor Bezrodnyj, Viktor Pikajzen), 1956 (Boris Gutnikov), 1972 (Bohuslav Matoušek, Arkádi Vinokurov), 1976 (Čeněk Pavlík) nebo 1987 (Ivan Ženatý) mohou pořadatelé jen vzpomínat.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 700

Novinky emailem

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.