Rozpačitý záskok

Janáčkovské koncerty brněnské filharmonie se Sirem Charlesem Mackerrasem 16. a 17. září v industriálních prostorách Wannieck Gallery se měly pro Brno stát vrcholem letošní sezony. Účast čtyřiaosmdesátiletého dirigenta byla pro filharmonii bezpochyby nejistou sázkou, k níž vědomě přistoupila. Ta však bohužel nevyšla a Charles Mackerras pět dní před zahájením zkoušek kvůli nemoci odřekl. Spojení Janáčkovy hudby se jménem Charlese Mackerrase se stalo všeobecně neodmyslitelné do té míry, že jakýkoli záskok, byť po všech stránkách kvalitní, se v tomto případě musel jevit jako nutné kompromisní řešení. Již proto neměl narychlo povolaný německý dirigent Bernhard Klee , pro nějž byl koncert v Brně dokonce prvním vystoupením v České republice, lehkou pozici. Jeho účinkování si vynutilo vypuštění Janáčkovy Balady blanické a Věčného evangelia , poměrně zřídkakdy hraných skladeb, jež byly nahrazeny Brahmsovou 3. symfonií . I díky této programové změně ztratily koncerty trochu na svém původním puncu výjimečnosti. Bernhard Klee se zjevně cítil více doma ve vodách Brahmsových a nabídnul brněnskému publiku vyzrálou a promyšlenou koncepci jeho symfonie. Snad díky malému počtu zkoušek ne vždy a všechno vyšlo. Hráči nebyli na prvním koncertě (16. 9.) ještě úplně sladěni s představami dirigenta a jeho podněty bohužel často v orchestru nenacházely dostatečně rychlou odezvu. Janáčkova Glagolská mše byla oproti tomu v Kleeově pojetí spíše standardní. Ze sólistů vynikal nejvíce tenorista Peter Straka , krásné výkony podali i basista Zdeněk Plech a altistka Jana Sýkorová . U Adriany Kohútkové rušilo poněkud větší vibrato a přiškrcený hlas ve vysoké poloze. Stabilní oporou orchestru i sólistům byl skvěle zpívající Český filharmonický sbor Brno , připravený sbormistrem Petrem Fialou .