středa, 3. říjen 2018

Rozhlasoví symfonikové splnili Bernsteinovi jeho přání. Zněli jako Mahler

Napsal(a) 

 , foto Filip Jandourek foto: Filip Jandourek

Rozhlasoví symfonikové zahájili novou sezonu ve skvělé formě – „Slavnostně s Bernsteinem a Mahlerem“. Sté výročí narození Leonarda Bernsteina, Mezinárodní den hudby i své vlastní narozeniny oslavili provedením Bernsteinových Chichesterských žalmů a Symfonií č. 4 G dur Gustava Mahlera. Dramaturgicky zajímavý program nastudoval americký dirigent John Axelrod, který provedení vdechl mnohé z Bernsteinova hudebního pojetí. V sólových partech excelovala izraelská sopranistka Chen Reiss a již tradičně byl ke spolupráci pozván Český filharmonický sbor Brno. V pražském Rudolfinu společně vdechli prvnímu říjnovému večeru punc mimořádnosti.

 , foto Filip Jandourek foto: Filip Jandourek

Jakkoliv Symfonický orchestr Českého rozhlasu předvedl v pražském Rudolfinu v pondělí skutečně fantastický výkon, v tomto případě bychom zde nemohli uplatnit ono „cherchez la femme“, ale spíše „cherchez le chef d´orchestre“, neboli hledejte dirigenta. Americký dirigent John Axelrod v dobách začátků své kariéry poznal dobře charakteristiku mnoha českých orchestrů napříč celou republikou od Zlína po Olomouc, Prahu i Karlovy Vary… Dnes je jeden z předních dirigentů současnosti a od roku 2001 dirigoval více než 160 orchestrů po celém světě. Mezi ně se samozřejmě řadí i světové orchestrální jedničky – Chicagský symfonický orchestr, Losangeleská filharmonie, Pařížský orchestr, nebo Královský symfonický orchestr v Seville, kde je uměleckým, hudebním a nově i generálním ředitelem. Pro program s hudbou Bernsteina a Mahlera byl přímo geniální volbou. V roce 1983 se stal Bernsteinovým žákem. Ostatně právě Bernstein v nadaném mladíkovi objevil dirigentský talent a během intenzívní a úzké spolupráce mladého umělce zasvětil do svého hudebního vnímání. Ale co bylo důležitější, i svůj niterní přístup k hudbě mnoha jiných skladatelů. Některé hudební zásady John Axelrod předává dále. Hudbu interpretuje s láskou tak, jak slavný „Lenny“ a Bernsteinův otisk vnímáme i při jeho práci s orchestrem. Jak prozradil na setkání s publikem, Bernstein vždy usiloval o to, aby se orchestr transformoval do zvuku skladatele, jehož hudbu hraje. To se ale podaří pouze citlivému a vnímavému tělesu, které se na hudbu i dirigenta dokonale vyladí. Rozhlasoví symfonikové tak dali Bernsteinovi ke stým narozeninám do nebeských výšin dárek nejkrásnější. Jeho milovaného Mahlera zahráli tak, že v sále bylo možné Mahlerovu osobnost přímo vnímat.

 , foto Filip Jandourek foto: Filip Jandourek

Zážitkem byl ale také výkon izraelské sopranistky Chen Reiss, jejíž pojetí Bernsteinových Chichesterských žalmů dirigent John Axelrod ohodnotil jako nejlepší, které kdy slyšel. Bernstein psal toto dílo v roce 1965 na objednávku katedrály ve městě Chichester v hrabství Sussex na jihu Anglie na hebrejské texty žalmů ze Starého zákona. Dílo je velmi náročné především intonačně a v tomto ohledu Český filharmonický sbor Brno předvedl prvotřídní výkon. Hned úvodní žalm začíná v sestupných septimových intervalech mezi sborem a tutti orchestrem, kde hrají významnou úlohu žestě a perkuse. Ostatně právě v této části slyšíme typického Bernsteina s jeho hlavními kompozičními rysy. Oslavu Hospodina v textech žalmu 100 pojal svým typickým divadelním přístupem a především náročným rytmem, který se komplikovaně mění téměř na každém taktu. Druhá část přináší působivý kontrast zhudebněním žalmu 23, ve kterém sopránové sólo v jímavých melodiích velebí Hospodina jako svého pastýře a interpretuje tak slova mladého budoucího krále Davida. Hlas Chen Reiss splňoval všechny Bernsteinovy požadavky – zněl nevinně, nebesky čistě a hlavně velmi mladistvě. Chen Reiss působila, jakoby se za zpěvu modlila a krásným hlasem vytvářela táhlé fráze. Úchvatné byly okamžiky, kdy na její pianissima dokázal sbor v melodii zvukově plynule navázat. Ostatně Český filharmonický sbor Brno měl možnost pod nastudováním sbormistra Petra Fialy předvést své kvality i v závěrečné části. Dirigent John Axelrod na jednu zkoušku dojel za sborem až do Brna, aby ještě před hlavní generálkou sjednotil frázování mezi orchestrem a sborem, se kterými Bernstein pracuje jako s dvojhlasem. Obě složky se navíc skvěle zvukově sjednotily. Celé dílo končí působivě sborem „a capella“ slovy „Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratři bydlí svorně“ zpívanými v hebrejštině. Slova o bratrství, která ve starozákonních žalmech zněla už 4000 lety.

 , foto Filip Jandourek foto: Filip Jandourek

Skvělá první polovina koncertu pouze dávala tušit, že je orchestr připraven v Mahlerově hudbě podat jedinečný výkon. SOČR vstupuje do nové sezony ve vynikající formě a lze pouze doufat a přát si, aby si tuto laťku udržel. V první řadě totiž bylo cítit dobré rozpoložení všech hráčů i radost ze hry. Jakkoliv SOČR vždy odevzdával kvalitní koncerty, v pondělí naplno ukázal svůj potenciál. Doufejme, že ho nový šéfdirigent Alexander Liebreich dokáže dobře rozvíjet. Především byla překvapivá měkkost zvuku, kterou byl prostoupen celý večer. Bylo evidentní, že hráči plnili požadavky dirigenta, nicméně to byl také důkaz jejich hráčských kvalit a citlivosti. První věta Mahlerovy Symfonie č. 4 G dur byla ve znamení přehlídky skvělé dechové a žesťové sekce i měkkého zvuku smyčců. O impozantní závěr se postaral sám dirigent, kdy před finálním accelerandem tempo téměř zastavil, aby efekt vyšel co nejlépe. Měkké byly i všechny vrcholy, což je bohužel v Mahlerovi i u nejlepších orchestrů málokdy slyšet, právě díky mohutné a občas až třeskuté orchestraci. Koncertní mistr Vlastimil Kobrle své sólo ve druhé větě zahrál ukázkově „mahlerovsky“ a bylo příjemné vidět, jak na jeho měkké frázování celá skupina dobře reaguje. Nádherná sóla lesního rohu, hoboje… Dechové skupiny navíc zněly velmi kompaktně, především flétny! Ve třetí větě tichá místa působila jako skutečná součást hudby a pianissima ve vysokých tonech přicházela jakoby z vyšších sfér. Orchestr tak nádherně připravil atmosféru pro Chen Reiss, která celý večer završila ve čtvrté větě nádherným sólem na texty Chlapcova kouzelného roku, kdy se očima malého chlapce rozvíjela nevinná představa o přebývání v nebi. Ostatně, když jsem si poslechla, jak její nástup uvedlo nádherně vyfrázované sólo klarinetu, musela být pro tuto izraelskou zpěvačku radost být na jednom pódiu s tak skvělými hráči.

Markéta Vejvodová

Působí od roku 2004 jako redaktorka Českého rozhlasu, v letech 2005 – 2009 působila jako redaktorka hudební redakce stanice Vltava. Připravovala hudebně publicistické pořady Telefonotéka, Euphonia, Slovo o hudbě, Studio M a další. Vystudovala hru na klavír na Pražské konzervatoři ve třídě Ilji Hurníka a HAMU v Praze pod vedením Jana Panenky a Petera Toperczera. V roce 1991 získala stipendium k ročnímu studijnímu pobytu v Paříži u předního francouzského klavíristy a pedagoga Dominiqua Merleta. Vedle sólových klavírních recitálů spolupracovala s L. Svárovským, J. Sukem, G. Demeterovou, I. Ženatým, P. Fischerem, aj. Nahrávala nebo koncertně vystoupila rovněž se SOČRem, Sukovým komorním orchestrem, aj. Doma se představila na festivalu Pražské jaro (1989), na Velikonočním festivalu Josefa Suka (1993), na Mladém pódiu (1994) a na festivalu Mladá Praha (1996). Působí zároveň v oblasti pořadatelství a organizace hudebních projektů. V České filharmonii v letech 2009 – 2013 vedla edukativní programy, v letech 2015 – 2017 byla ředitelkou Česko-francouzské akademie Telč, v současnosti působí jako redaktorka na stanici Český rozhlas Region a hudebním projektům se věnuje příležitostně.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.