středa, 17. červenec 2013

Rozhlasoví symfonikové slavili

Napsal(a) 

Ondrej Lenárd Ondrej Lenárd

Symfonický orchestr Českého rozhlasu dostal na Pražském jaru prostor symbolicky přesně v den (18. 5.) devadesátého výročí rozhlasového vysílání u nás. S šéfdirigentem Ondrejem Lenárdem využili v Rudolfinu šanci především v Berliozově Fantastické symfonii , které se dostalo energického, až vášnivě strhujícího provedení. Byl to jeden z těch uměleckých výkonů, které překvapí spontánní mohutností a intenzitou a které se udrží v paměti. Partitura vyzněla v plné síle své romantické vznětlivosti a exaltovanosti. Kreace gradovala až k závěrečnému akordu vrženému s velkou energií do prostoru sálu. První polovina koncertu byla přitom zcela odlišná. Měla připomenout letošních 150 let spolku Umělecká beseda a učinila tak jednak uvedením Pochodu k slavnosti Shakespearově , krotkou a přehlednou příležitostnou skladbou Bedřicha Smetany, jednoho ze zakladatelů besedy, jednak světovou premiérou skladby Zaniklé štěstí současného člena spolku Jana Klusáka. Jde o jeho třetí symfonickou báseň, stejně jako v případě předešlých do určité míry vycházející ze Smetanovy hudby. V tomto případě Jan Klusák využívá motivický materiál klavírního cyklu Sny. Něco málo zaznívá i docela explicitně, o to však nejde – důležitější je celková nálada skladby, klidná, vyrovnaná, neprovokující, vzdálená racionální věcnosti. Jestliže Jan Klusák patří mezi exponenty Nové hudby, v tomto novém díle, přiznaném žalozpěvu za zesnulou manželku, se projevuje mnohem spontánněji, respektive smířlivěji, ve zvuku a výraze přívětivěji. Příjemně tím překvapuje. Do programu první poloviny patřila i Fantazie pro klavír a orchestr Jaroslava Ježka – skladba působící opačně: rozumověji, nevstřícněji. Sólista Igor Ardašev tyto znaky partitury vykrýval svou virtuozitou, ale plně eliminovat je nemohl.

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.