Jméno Chang je v hudebním světě hodně frekventované. Dokonce mám pocit, že je v Asii stejně běžné jako u nás třeba Novák. Jeden z jeho nositelů, korejský dirigent Yun-Sung Chang , byl 1. 3. (Rudolfinum, Praha) hostem Symfonického orchestru Českého rozhlasu . Hudbu trojice Berlioz – Bruch – Sibelius prezentoval spolehlivě, i když ne vždy s nadstavbovým uměleckým posvěcením. Berliozova předehra Římský karneval má být jistě zvukově masivní, jásavá, ale i na úvod koncertu bylo toho jednostrunného opulentního zvuku až příliš. Navíc v detailech nebylo vše zcela přesné; jako by zde chyběla přesná a vládnoucí ruka rozhlasového šéfdirigenta. Co se týká doprovodu Bruchova 1. houslového koncertu , tak korejský host nepřinutil orchestr respektovat dynamická znaménka v partituře, což poznamenalo, kromě silné virózy, i výkon Bohuslava Matouška (zvláště v 3. větě), jenž byl nezřídka hutným orchestrem zcela „převálcován“. Sólista upoutal hlavně měkkým, barevně bohatým tónem a dobře promyšlenou makrotektonikou. Od člena elitní skupiny českých houslistů ani není možné čekat jiný než pečlivě vyprofilovaný výkon. Vrcholem večera byla Sibeliova Symfonie e moll op. 39 . Provedení mělo pevné kontury, a i když nebylo vždy využito nádherných ztišení a náladových proměn, které v partituře nalezneme, výkon dirigenta a orchestru měl velmi dobrou úroveň.
